|
Chorvatsko: přes Vidovu Goru "až do" Stariho Gradu / 3. den
- ve velké grupě jsme vysupěli na náhorní plošinu u
vesničky Dračevica. Pavel většinou vepředu a já vzadu. Před
polednem už téměř 100% lidí sedělo v hospodě v Nerežišči
na spodním náměstí. Jenže tam ve stejnou chvíli dojeli
další dvě skupiny cyklistů, takže madam nestíhala. Získat
pivo byl po dlouhý čas boj. Angláni nebo to byli Američané
- měli s sebou samozřejmě piknikový doprovodný vůz.
Ostatní skupiny bylo lehké poznat, měly stejná kola. Buď
značkou a typem, nebo barevně
| Vidova gora (Vítova
hora, 780 m) je nejvyšší vrchol jadranského souostroví
a poskytuje veliký rozhled. Jižní svahy hory spadají příkrými
stěnami do moře, severní část povlovně klesá
krasovou vysočinou širokou 10 km. Mocné vápencové
vrstvy podmínily vznik a rozvoj krasových jevů, od malých
škrapů po hluboké propasti. Místně se používají
pro tuto horu ještě názvy Vidovica a Sutvid, a to podle
starochorvatské kapličky, jejíž zbytky byly nalezeny
asi sto metrů pod vrcholkem. |
- téměř po hodinové pauze jsme se vydali dobýt Vidovku.
Velká skupina jela vepředu s Pavlem, já se coural na konci
s Jirkou K. Ten se ovšem po čase cestou do kopce věnoval
"přestárlé"
Angličance. Počkal jsem na něj, až se mu přestanou
zapalovat lýtka a pak jsme dojeli na Vidovu goru. A ejhle,
nikdo z našich tam nebyl! To bylo divné. Vyjeli před námi.
Nakonec se přicourali
rozdrobení na malé skupinky. Jeli přes horní náměstí
Nerežišče a začali píchat. Odstartovali píchací masakr
- cestou z Vidovku jsme vzal malou skupinu na šotolinu vedoucí
k letišti, "zbytek" se vrátil na asfalt. Jeli jsme
jenom v pěti, tři MTB (já, Jirka K. a Petr), dva treky (Lůďa
a Hanka). Hanka taky za výkon dostala tequila bum-bum. Sjezd
až k letišti jsme netrefili a sjeli dříve na hlavní
silnici v místě zvaném Podgažul. Do cíle zbýval stále
veliký kus
|