|
Chorvatsko: Vis a jeho okolí /
5. den
| Hib - základní
surovinou jsou sušené fíky, rozemleté a dobře promíchané
s umletými mandlemi a s domácí pálenkou. Ingredience
se dobře smíchají a uhněte se z nich bochánek, který
se dává sušit na slunce. Usušené bochánky se pak ukládaly
do suchých listů vavřínu a větviček rozmarýnu. Ty
dodávají hibu zvláštní aroma, ale současně ho chrání
před neodbytným hmyzem, především mouchami. Původ
"hibu" sahá až do dob řeckého osídlení
Visu – byli to Řekové, kteří sem tuto pochoutku přivezli
a za nich na zdejším prostoru zdomácněla. |
 ta je na malém poloostrově v zátoce
Parja s několika vilkami.
Hlavní show spočívá v tom, že se dá projít po chodníčku
po straně tunelového tubusu (ponorkový bunkr Jastog). Kolik se do tubusu vešlo
ponorek? Odhadem dvě, tubus byl dlouhý přes 100 metrů.
Takové ponorky určitě Jugoslávie neměla. Schovávaly se
zde i dělové čluny apod.- okolo třetí odpolední jsme zasedli v centru Visu k jídlu.
Pár nás si dalo pljeskavicu na mé doporučení, ale nebyla
z nejlepších. Škoda. Jinak je to fantastické jídlo
- mezi čtvrtou a pátou už jsme byli zase na lodi. Bylo příjemné
teplo a tak jsme se rozhodli s Lůďou vyzkoušet paddleboard.
Sice není těžké si na něj sednout, ale těžké je si na
něj stoupnout a pádlovat. Oba jsme si sice stoupli, ale o pádlování
by se dalo pochybovat. To Honza byl úspěšnější. Největší
dovednost projevil starý vodák František, který se údajně
v oddíle musel naučit jezdit vestoje v kanoi. Někdo jezdil
důstojně, někdo padal do vody jak hruška. Většina lidí
ovšem stála na palubě a raději se řehonila, než by se
stala objektem zábavy. Tak to chodí. Klaunů je málo
|