Chorvatsko: přes Hum do Komiže, Vis / 6. den

• u vesničky Podhumlje jsme vyjeli z hlavní a na místním statku zkoušeli, zda nebude domácí víno. Nebylo. Paní domácí pravila, že všechno prodali a nemají ani pro sebe. Vrátili jsme se na hlavní a já zjistil, že jedna duše je fuč. Blahosklonně jsem mávnul na ostatní "ať jedou" a dal se do lepení. To byla chyba. Částečná. Díru jsem našel, zalepil a zjistil, že mi utíká lehce i zadní kolo. Další náplast jsem neměl
• nejdříve jsem jel po lehce měkkých pneumatikách a snažil se dostat ke sjezdu, jenže vyfukování zadní pneumatiky bylo rychlejší. Zvolil jsem jinou taktiku. Pumpičku jsem si dal do ruky i při jízdě a stále zadní dofukoval. Jel jsem jen po jedné šlapce nakloněn nad přední pneumatiku, abych zadní tolik nezatěžoval
• v jedné chvíli mi dal jednu záplatu i turista z Geoturu. Chtěl mi věnovat i další, ale ji nepřijal. Co když píchne i on a bude bez záplat?
• tak jsem projel zhruba 4 kilometry z pěti. Občas se u mě zastavili místní, že mi pomůžou. Ukázal jsem na jejich Fiaty 126, kde sedělo více lidí, a ptal se, jak mi chtějí pomoci. Že budu rád, ale nemám tuchy, jak to provedou. Pokývali hlavami a jeli dál. Žádný malý náklaďáček nejel
• v úrovni kláštera v Komiži, zhruba kilometr před přístavem, mně odešla i přední pneumatika. Poslední kus cesty jsem musel kolo vést. Bez fotografování jsem do přístavu dorazil poměrně pozdě, na hraně světla. A hned se dal s pomocí dalších do lepení. Před lodí byla fabrika na lepení. Ve finále jsem lepil na každé duši 3 díry
• téměř za tmy jsem dolepil, přišel pozdě na večeři a po ní si dal noční procházku Komiží