|
Chorvatsko: z Hvaru do Stariho
Gradu, Hvar / 7. den
| Pevnost Španjol
(Španjolska tvrdava) se nachází na kopci (88 m/n.m.)
severně od města. Byla vybudována v polovině 16. stol
Benátčany na místě dřívějšího hradu. Jméno má
podle toho, že se ve 14. století na její stavbě účastnili
španělští vojenští stavitelé, kteří ji vtiskli základní
koncepci.
Stavba současné pevnosti začala v roce 1282, tedy v době
benátské vlády nad ostrovem. Peníze na stavbu město získávalo prodejem soli. V roce
1551 už stavaři "vztyčili glajchu" v podobě
benátského lva a znaku municipality na jižní straně
pevnosti právě s uvedeným vročením. 1. 10. 1579 se pevnost stala cílem blesku, a to tak nešťastně, že se
zapálil a vybuchl střelný prach. Značná část
pevnosti byla explozí rozmetána včetně blízkých domů
ve městě. V následujících stoletích byla pevnost opět
opravena a různě adaptována. Od poloviny 19.
stol. však strategický význam Hvaru poklesl natolik, že
pevnost byla opuštěna a začala chátrat. Úplnému zchátrání
však zabránil rozvoj cestovního ruchu. V roce 1971 byla
pevnost rekonstruována. |
- ve 12:30 se skupina sešla u chrámu
sv. Štefana a vyrazila
do kopců
- při stoupání do Brusje se samozřejmě cyklisti
roztrhali. Když jsem dorazil do centra Brusje, část už
zasedla do kavárny k doplňování tekutin. Měl jsem už žaludek
mírně poničený častým ponocováním s lanškrounskými a
tak jsem se rozhodl jet dál. Co to takhle zkusit po šotolině
k Malemu Grablje?
- z centra Brusje jsem vystoupal po značce ke kostelu a záhy
se dostal na šotolinu. Začala mírně, ale pro treková kola
není. Některé krátké části jsou hodně tvrdé, byť krátké
- v polovině cesty odbočovala cesta k cíli, ale cesta byla
značená pouze pro pěšáky. Cyklo vedlo k Velo Grablje. Tak
co? Rozhodl jsem se nepouštět se do dobrodružství, kdybych
musel kolo vést 3-4 kilometry. Pokračoval jsem po
cyklostezce. Ta mě začas vrátila zpátky na hlavní
silnice, kde jsem potkal do té doby šťastného Jirku K.
Poprvé píchnul. Zhruba po 400 metrech byla nová odbočka na
Velo Grablje, já se ale na ní vykašlal. K odbočce ke Velo
Grablje jsem dojel po asfaltu a znovu si rozmýšlel, zda se
spustit dolů? Malo Grablje nebylo vidět. Nakonec jsem se
rozhodl pro pohodu: sedlo Vidikovac
|