Chorvatsko: návrat do Lanškrouna a Prahy / 10. den

• naštěstí zpět jel autobus celkem normálně
• nejdříve vysadil ještě brzo ráno, za tmy dva lidi v Brně
• okolo šesté ranní velkou partu lanškrounských na autobusovém nádraží. Nastalo velké loučení a sliby, že se musíme určitě brzo vidět
• pak jsme ztratili "dva" lidi v Hradci Králové
• do Prahy jsme dojeli někdy mezi 10. a 11. Zhruba ve stejnou dobu, jako když se vyjíždí z Omiše, ovšem o několik hodin později. To holt dělá ten Lanškroun
• zůstali jsme tři: já, Pavel a Alena. Když jsme s Pavlem mizeli, Řízkové řešili, kdy jim přijede doprovodné vozidlo s koly. Mělo hodinové zpoždění. C´est la vie
• a co je důležité? Nikomu se nic nestalo. Aspoň pokud jde fyzické následky. Sorry! Já jsem musel hned v pondělí k chirurgovi kvůli zhnisanému palci, na který jsem po celou dobu kololodi kašlal
• co ovšem byl masakr, bylo píchání v průběhu celého zájezdu. Nebylo divu. Lanškrounští jsou ještě mladí lidé. A tak i s našimi pichy jsme zaznamenali rekord: 61 děr v duších! Také jsme již dva dny dopředu volali vedení dalšího turnusu, že musí pořídit nové náhradní duše a lepení