- u Mirky jsme se zdrželi
fakt dlouho. Ne že bych to odhadoval podle hodinek,
ale fotoaparát nelže. První fotka má čas 15:45 a
poslední 17:00. Tyhle fotky jsou sice důležité,
ale raději se podívejte na ty, kde Zdenda předvádí
um fotbalového brankáře!
- pak jsme projížděli
vesničku s úzkým kostelíčkem. Ježov? Ještě
bylo světlo
- světlo bylo ještě před
Kelčany, ale v těch místech (?) začal masakr.
Pamatuji se, že v té době jsme jeli silničkou se
sklípky v poměrně příkrém svahu. Byl odtud pěkný
rozhled do kraje. V jednom sklípku panovalo veselí,
tak jsem se zeptal, zda by nebyl burčák. Trochu jsem
narušil jejich soukromí, ale nebránili se. Nalili
mi, když tu náhle zpoza rohu
 vyskočil - kdo jiný -
Zdenda a hned se přidal. Popíjeli jsme, pokecávali
s domácími. Táta v našem věku byl fajn, šel nám
ukázat vinice. Vinohrad již předal synovi, což byl
"mladý" kluk. Na začátku byl sice odtažitý,
ale když jsme "končili", tak přinesl likér
a byl zvědav, zda-li uhádneme, co to je. Trochu jsme
jej převezli. Věděli jsme to hned. Třešňovice.
Byla velmi dobrá
- a pak už jsme museli
jet. Nebyla sice ještě úplná tma, ale moc do ní
nezbývalo. Šňeroval jsem to po silnici, okolo mne
jezdilo docela dost aut, ale dlouho jsem se srdnatě
držel při kraji. A v jednu chvíli jsem raději
zajel do pangejtu a padl
- a to byla záchrana.
Ihned vzápětí u mne zastavilo auto s mladými
lidmi, naložili mé kolo, mne a jeli jsme do penzionu
- masakr spočíval v tom,
že jsem si nemohl vybavit název vesnice, kde penzion
byl. Tak jsme hráli trošku přihořívá. Byl jsem
schopen napovědět, že vesnice má dvě spojená jména.
Pak jsem napověděl, že druhé je od M, něco jako
Miřín. A to první od S, něco jako Skuhrovice. Byly
inteligentní. Hned si dali dohromady Svatobořice-Mistřín
- a já byl zase ve finále
schopen říci, kde přesně penzion leží. A za chvíli
jsem byl "doma"
- prý byl řízek. Všechno
je možný. Akorát Zdenda nebyl. Jaksi se mi ve tmě
ztratil a já nebyl schopen říci, kde. A zatímco
muzikanti hráli a já si přinesl lusk, Zdenda se
ozval. Takže pro Zdendu jeli naši. A pak už bylo všechno
fajn!
|