- kolem čtvrté odpolední
jsme byli ve vinných sklípcích na kraji Vacenovic -
u Adély. Zde už mezitím čtvero našich lidí delší
dobu čekalo, než dorazíme. Jeli napřed, aby to
stihly. Musely to stihnout bohatě
- burčák byl, prohlídka sklepa byla
(malého), degustace byla, více šla slivovice a meruňkovice,
Franta se dočkal okraje sekané. Bylo fajn
- já byl přepitý a stejně slivovici
nepiji. Zato Hanka se urvala. Jak si to dá dohromady
se svojí vujuvédou nebo čího čerta to dělá, nevím.
Asi si to srovná
- Zdenda se dlouho držel, protože měl
řídit. Ještě ten večír jsme měli jet domů. Ale
když doslopal třetí čtvrtou malou slivovičku, tak
jsem mu řekl, že pojedeme až ráno, a ne, aby sa trápil
jako zvíře
- Adéla nechápala, co na tom burčáku
máme. Já toho nechápu
- část společnosti vypadla za světla,
druhá to přestala řešit. Když jsme vyrazili po
19. hodině, byla tma tmoucí. Láďa se třikrát
vysekal, ale jinak v pohodě
- večeře - knedlo, zelo, vepřo -
bylo velmi dobré, červený burčák už byl na světě,
muzika hrála a my se Zdendou chrupali. Láďu na
dlouho zachránila jen postel
- přepitý, přejásaný, ale spokojený
jsme v nedělu v sedm vypadli. Co dělali ostatní
chalani a chalanky, nemáme dodnes tušení
|