Šumava: Petrovice 30.10.2016 - Vlčí jámy

• poslední, pro některé již 4. den, byl již dosti ve znamení únavy. Pomalu jsme snídali, pomalu platili a do 11. vyklidili pokoje. Karel Z. se s námi rozloučil a zmizel jako první
• seděli jsme před hotelem v mírně pošmourném počasí, občas šel někdo nakouknout do kostela, kam na nedělní kázání mířilo překvapivě hodně místních
• nakonec jsme zvedli kotvy, prošli kolem výběhu nadrženého daňka s malým d, který již druhý zřejmě neměl žádný úspěch. Hospodu U Štěpána jsme plánovitě minuli a zamířili po stezce Vlčí jámy. Holt jsme jakýs takýs výkon museli podat
• nevím, jestli se o našem pochodu dá mluvit jako o pochodu nebo spíše šourání
• vlčí jámy jsme potkali tři
• ani ne po dvou hodinách pochodu jsme už mířili do hospody. Tentokráte "pro změnu" zase Na mýto mezi kravincemi
• jídlo jsme do sebe spíše museli soukat, ale abych pravdu přiznal, v neděli se moc nevycajchovali
• chvíli po 15. hodině začalo smuteční loučení. Co to kecám, smutné!
• Maruška odmítla jet se mnou přes Písek a nasedla si do jiného vozu. Za spolujezdce jsem získal Hanku Z., která dopředu řekla, že nemá ráda rychlou jízdu. Ale my nikam nespěchali. Zvláště když bylo záhy jasné, že na silnicích bude masakr. Kdekdo se vracel z dušičkových svátků
• za Čimelicemi jsme poprvé odjel z hlavní písecké silnice na Prahu. A pak ještě jednou před Bytízem. To už jsem to bral jako spousta jiných přes Příbram, jenže ještě zadem až do Dobříše - jízda je zakreslena v mapě 1. dne (čtvrtek)
• na Dobříši mne opustila Hanka, kterou asi popadla toulavá. Prý si Dobříš prohlédne, protože má dost času. Nic proti tomu, ale bylo nedlouho do 18. hodiny a smrákání na spadnutí. Ale když musela, tak musela
• příští rok - 2017 - jsou na řadě 60tiny Aleše Peče