Šumava:
Mitterdorf,
Německo, 28. 1. 2016
-
bohužel jsme neměli k dispozici do ruky mapku běžeckých tratí
a tak jsme podle tabule u startu odhadovali, kudy běžet. Mapka
obsahovala fialové trati, tedy ty, které jsou určitě k
dispozici. Vydali jsme se na základní červený okruh s délkou 5,5 km. Okruh je značen
průběžnou kilometráží. Na několika místech je křížení
tras, což jsou zelené značky s červeným značením čísla
trasy. Základní okruh byl výtečně upraven a sněhu evidentně
dost. Minimálně 50 až 70 cm. Nikde žádné jehličí, větvičky.
Na jedné z křižovatek jsme narazili na odbočku, kde byla černá
běžecká trasa. Německy označená jako schwer. Zůstali jsme na
červeném okruhu. Po jeho dokončení jsme si jej dali ještě jednou. Tentokráte
jsme na trasu s označením schwer najeli. Jde o označení trasy,
kde je trochu větší spád (to by mě zajímalo, jak by Němci
označili třeba trasu přes Liščí horu v Krkonoších. Asi slovy
"grand masacré"). Trasa označená schwer utíkala kamsi směrem na Hinterfirmiansreut.
Po cca 2 kilometrech jsme to obrátili a vrátili se na hlavní okruh. Zkusili jsme ještě
jednu odbočku na Philippsreut. Dovedla nás doprostřed
sjezdovky Almberg (červená) vedoucí ze stejnojmenného vrcholu o
výšce 1139 m. Pokračování cesty nebylo protaženo. Vrátili jsme se na
okruh, který vlastně obíhá kolem vrcholu Alzenberg
1100 m. V té době již mírně poprchávalo
-
16:00 jsme zakončili lyžování. Na běžkách jsme strávili
cca 3
hodiny a ujeli necelých 20 kilometrů
-
holky jsme opustili u startu a mazali přes sjezdovku
Kleiner Almberg k autům, abychom dámám zkrátili chůzi v běžeckých
botách. Dojel jsme ke startu běžeckých tratí,
ale holky nikde. Vrátil jsem se na parkoviště (míjeje Pavla),
holky
nikde. Vyrazil jsem vesnicí směr Hinterfirmiansreut a ejhle dámy
na světě. Sešly "blbky" jinudy
-
17:30 jsme vyrazili na večeři. Našim cílem byla místní Rybárna
Strážný (v záloze byla místní vietnamská restaurace). Pár
stolků, nikde nikdo. Zavírali v 18:00.
Nemělo smyslu tam zůstávat. Zvedli jsme se a chtěli odejít, když
se přiřítila mladá slečna, že nám udělají, co budeme chtít
a na zavírací dobu ať nekoukáme. Pavel s Věrou chtěli za každou
cenu rybu, i když v restauraci moc teplo nebylo. Podlehli jsme a zůstali.
Většina si dala pstruha, jediný já kapra. Bylo to dobré. Holky
do sebe hodily pár fernetů a zbyl čas na kávu. Bylo rozhodnuto,
že jdeme do "bordelu" naproti penzionu
-
19:00 samozřejmě že to nebyl bordel. Byl to Café-bar. Bordel byl v patře nad
ním a vchod
zezadu. Věra, která chtěla za každou cenu vidět prostitutky, měla
smůlu. Byly v práci. Mladý barman nám sdělil, že přes týden
moc dolů nechodí. Že jsou stejně jenom tři. O víkendu, že to
je jiná. To přijede lepší část. Nejčastějším tématem
jejich hovorů je pobyt ve vězení
-
kromě rozhodnutí, že příští den zůstaneme v Čechách a
vyrazíme směr Knížecí pláně došlo na přetřes rodinných
záležitostí. Místní štamgast nabídl Věře práci s tím, že může
nastoupit hned v pondělí. Odmítla, přestože to bylo i s ubytováním.
Lída časem "zemřela", Věra si ještě dala panáka, my s Pavlem pár
piv.
-
22:00 při odchodu jsme odmítli nabídku Věry, ať si odskočíme do bordelu, a
šli si raději číst
|