| Trasa
autem: Černolice - Jihlava - Brtnice - Přibyslavice
- Třebíč - Dukovany - Moravský Krumlov - Obora Moravský
krumlov - Jezeřany-Maršovice 233 km, 3:26 (po D1 přes
Brno 245 km, 2:32) |
- 12:00 odjezd z Černolic. Ne večer, protože jsme
nechtěli riskovat zácpy na dálnici D1. Bylo jenom otázkou,
co navštívíme cestou na Moravu. Pavel nakonec navrhnul,
abychom sjeli z dálnice D1 u Jihlavy a navštívili krátce
metropoli Vysočiny. Navíc bude doba oběda, tak proč se
nenajíst v Jihlavě
- bylo natolik ošklivé počasí a předpověď velmi špatná,
že jsme kola nevzali. A dobře jsme udělali
- já s Lídou vyrazil za jejího věčného brblání, že
jsem auto nevyčistil a že jede v bahně. A že musím okamžitě
u první pumpy k luxu. Na dálnici u Líšnice lux neměli, což
mi Lída nevěřila. A tak jela dál v bahně až po kolena!
- cestou jsme zavolali třetí posádce (František a Iveta),
kdeže jsou? Posádka byla stále v Praze kvůli množství práce.
Dohodli jsme se, že se sejdeme všichni v našem penzionu večer
 Jihlava.
Krajské a staturní město položené na někdejší
česko-moravské zemské hranici. Od roku 2000 střediskem
Kraje Vysočina. V současné době zde žije okolo 50 tisíc
obyvatel. Od roku 1982 městskou památkovou rezervací. |
- 13:45 cestou se počasí ještě zhoršilo, pršelo.
I v Jihlavě. Skočili jsme do radniční hospody, kde probíhaly
svatomartinské oslavy v plném proudu. Všem svatomartinským
lákadlům jsme se vyhnuli, čekali nás později
- kousek za Jihlavou mi navigace poručila zahnout doleva a
tak jsme jeli přes chotáre. Vesničky Brtnici (moc hezká) a
Přibyslavice. A tak jsme do Třebíče přijeli od severu
 Třebíč je město
nacházející se na západě Moravy, v jihovýchodní
části kraje Vysočina. Po Jihlavě je druhým největším
městem kraje. V roce 2016 zde bydlelo 36 641 obyvatel. Třebíčská židovská čtvrť a
bazilika sv. Prokopa byly v roce 2003 zapsány na
seznam památek UNESCO. |
- 15:30 zaparkovali jsme na Žerotínově náměstí, přelezli
lávku pro pěší přes říčku Jihlava a dorazili na
Karlovo náměstí. Holky se vrhly do secondhandů a já
hledal obtížně kavárnu, kam bych mohl na WC. Bylo to
krkolomné a šlo o život. Obešli
jsme náměstí, které jsem si spletl s Telčským. Třebíčské
nebylo moc hezké, ale bylo živé. I zde probíhaly
svatomartinské oslavy. Hledali jsme kavárnu, kam bychom si
sedli, ale všude plno. Skončili jsme v židovské čtvrti,
která se nám velmi líbila. Přesně v kavárně Vrátka.
Bohužel při návratu k autům se natolik setmělo, že nešlo
nic moc fotografovat. Jen restauraci Rachel
|
