Jáchymov 2017: Valeč, Rabštejn nad Střelou, Manětín, Plasy

 
4. den / úterý / 15.8.
  • odjezd z Jáchymova po snídaně jsme prodlužovali. Evou se vrátila ze šichty na kole a Jirka si objednal na dálku kafe. Když mu zmrzlo nedočkáním, jsme vyrazili 
  • první na řadě byl zámek Valeč. Další historie lidské zvrácenosti. Zámek je zcela prázdný. Mobiliář rozkradli po válce místní lidé a nakonec v 80. letech pravděpodobně dokonala katastrofu objektu straka-správkyně. Když se blížil termín hloubkové kontroly, údajně zámek podpálila. Shořel do základů. Bože,o chraňuj nás před socialismem. Na zámek byl dokonce vydán demoliční výměr, ale lidi tomu zabránili. Už bylo po roce 1989. Obnova bude trvat dlouho, ahrada již za návštěvu stojí. Za prohlídku stojí i pamětihodnosti ve vsi
  • další náš cíl, zámek v Rabštejně nad Střelou, zažil něco podobného jako Valeč. Pouze rozkrádání začali ruští vojáci. Pokračovali místní. Zbytky mobiliáře lze nalézt prý po místních domech. A nakonec palmu vítězství v ničení vyhráli novináři z ČTK. Naštěstí zámek koupila plzeňská realitní kancelář, která má jediný cíl: vrátit jej co nejvíce do původního stavu, i třeba s pomocí replik. Slavný šéf Sazky Hušák z něj chtěl udělat hotel pro své kámoše. Naštěstí Sazka zkrachovala. A tak držme  palce realitce. Ještě jsme zkoukli centrum vesničky, kterou by asi také jednou chtělo projít v klidu vč. kaňonu řeky Střely. Příště. My jsme si dali pouze v bývalé četnické stanici kafe. Kostel je totiž víceméně nepřístupný a klášter koupil nějaký Rus a nechává jej asi červotočům 
  • cesta pokračovala chotáry přes příjemnou zvlněnou Rakovnickou pahorkatinou. V Manětíně jsme se mohli schovat před 30stupňovým horkem do vnitřku zámku. Ten byl narozdíl od předchozích dvou mobiliáře plný. I zde dobové fotografie z roku 1968 a 1971 ukazují, že mu za socialismu nebylo nejlépe. Sice ještě není úplně hotový, ale život Lažanských z Bukové ukazuje dostatečně. Zvláštností interiéru jsou konzole, které sloužili panstvu jako poličřky pro vystavování cenností
  • po obědě v zámecké restauraci jsme se rozhodli, že klima nad 30 stupňů není dobré pro cyklistiku. Že si místo toho na cestě domů odskočíme k cisterciátskému klášteru v Plasích. To, co jsme uviděli po vystoupení z auta, nám vyrazilo dech. Sice jsme tušili, že jde o velký klášter, ale ne že jde o klášterní čtvrť. Až sem dorazíme někdy v budoucnosti, musíme na prohlídku vyhradit snad celý den. A tak jsme jen celý areál obešli. Plasy jsou také bomba
  • Anča - naše navigace - nás dále vedla přes chotáre. Jednou dokonce až natolik, že jsme skončili i neprůjezdné lesní cesty. Bylo to sice zkratka, ale s cedulí zákaz vjezdu. Překonávali jsme údolíčka potoků v Plaské pahorkatině, minuli pohoříčko Radeč a na při okraji Křivoklátské pahorkatiny u Zbiroha jsme sjeli na dálnici. A začala nuda. Až k dálničnímu okruhu kolem Prahy. Tam nás postihla nechutná zácpa. Příště domů furt přes chotáre!
  • resumé: bezva výlet. Určitě se do krušnohorského hornické regionu ještě jednou vrátíme. Stojí za to!