 v
sobotu po ránu dorazili Táňa N. s Vláďou R. Táňa bez kola. Šla
na pěší túru. My ostatní - já s kolem půjčeným od Karla -
jsme vyrazili. Jen do Staré hospody. Jen jsme zasedli, začalo lejt
- jak jsme tušili - a lilo až téměř do půl třetí. V hospodě bylo narváno
cyklisty- odvážně jsme vyrazili kolem půl třetí, za chvíli
jsme měli mokré zadky. Byla nevlídno. Zimomřivě. Ještě chvílemi krápalo. Na
kraji Mirošova jsme zajeli na cyklostezku a prodloužili si tak
cesty do Skořice, odtud jsme pokračovali do vojenské střelnice
Kolvín, kde chodila spousta lidí. Konal se tu "Běh
lesem" (běžecké závody pořádané Lesy ČR). Průjezd
plochou Kolvín nebyl nijak zajímavý. Dopadová plocha byla
zarostlá bez výhledů
- opatrně jsme projížděli
proti i po proudu běžců až k hrázi Dolejšího Padrťského rybníka.
Někteří zdravili, jiní byli zachmuření. Pokračovali jsme výjezdem
směr Nepomuk a zastavili se na chvíli u
památného stromu u začátku výjezdu na vrchol Praha, poté sjeli k bývalé
vesnici Padrť a jeli dál směr cvičiště Bahna. Tam jsme nakonec
nedojeli, byla příliš veliká zima i pozdě a bylo nutno sušit oblečení
na další den. Vzali jsme to tedy co nejrychleji do Dobřívu. Zadělaná
kola jsme vrazili do garáže, rozvěsili prádlo po pokojích a
vydali se na večeři, tentokráte do Staré hospody. To už se k nám
přiřadil i Vláďa Nývlt
- večeře byla fajn, ale zdaleka ne tak levná, jako
polední menu. Holky se zajímaly o to, kolik je let kuchaři? Prý
43. A kolik vážil? Ha?
- po návratu do ubytovny byl Vláďa N. akční. Přinesl dříví a snažil se zplodit oheň. Jenže dříví
nehořelo. A tak začal slavný večer Marie Majerové (občas
mylně nazývané Pujmanová). Oheň totiž potřeboval podpořit a
na to byla Maruška jak dělaná. Toto byla zásadní otázka večera:
O čem pojednává její román Siréna?
Nikdo nevěděl. Vynikla Lída. Sice neznala gró tohoto vynikajícího
díla, ale věděla aspoň úryvek. Ostatní byli za literární
trubce. Postupně vznikla samozvaná
kulturní komise, která odsouhlasovala, která z knih knihovny
turistické ubytovny podpoří teplo mezi lidmi. Po Marii
Majerové to odskákal zamilovaný autor Jirky Michala Václav
Řezáč, aniž by Jirka znal obsah jednoho jediného
jeho díla. A pak už to šlo ráz
naráz. Společnost se sice na chvíli rozdělila na dva nepřátelské
tábory: Koniáše a kulturtrégry: Tábor zastanců literatury
postupně slábnul. S uhasínajícím
ohněm bojoval kdekdo. Zasmrděli jsme celou
ubytovnu, že to majitel bude větrat ještě týden. Stejně oheň chcípnul.
A to jsme bojovali i pomocí westernů. Aspoň že hnusné
chardonnay vypili vychodniaři. Jinak by šlo do kanálu
- 30 km
|