Poitou-Charentes / 5. den: na kole k Lucerně smrti

• výrazně lepší počasí, volena dlouhá cyklistická cesta do Fenioux se zastávkou v Saint-Jean d´Angely kvůli obědu
• kvůli cyklistickému oblečení volal Vít dopředu do restaurace, sezení na terase zvládli, objednal místa
• Saint Jean d´Angely jsme si podrobně prohlédli, já s Lídou
• cesta do Fenioux začala stoupáním po silnici, netrefili jsme cyklostezku
• do lesů jsme se stočili u Chateua Beau Fief, ale lehce jsme zakufrovali. Zámek byl opuštěný
• další trasa probíhala cestou necestou, po šotolině i blátem až téměř do Fenioux
• šplhání na vrchol Lucerny smrti bylo problematické kvůli úzkému schodišti
• cestou zpět jsme to vzali přes Mazeray, holky nechtěly zpátky šotolinou
• Jitku začal bolet zadek
• bylo vedro. V Mazeray jsme si dali všichni pivo. Při výjezdu jsme lehce zakufrovali, ale nijak to nebolelo
• při vjezdu do Saint Jean d´Angely jsme projeli kolem zámku la Grange, kde prodávají koňak
• při průjezdu městem nechtěla Lída odpočívat a tak jsme jeli natvrdo domů. Vít s Jtikou se zdrželi trháním kytek
• všichni (mimo mne samozřejmě) byli zdrchaní a šli ten večer dříve spát
• večeře: peciválky. Výroba se velmi zkomplikovala. Chvíli to vypadalo, že není máslo. Pak nebyl moučkový cukr do máku. Utřel jsem v hmoždíři krystal. Cukrem jsem musel přerazit hořkost letitého maku (mák není ve Francii běžně v prodeji). Lída jako kuchařka zkolabovala. Prý jídlo nikdy nedělala. Hladká mouka se navíc těžko předělávala na polohrubou. Jinou Francouzi nemají. Takže Lída pekla jen placky a já se ujmul dodělání peciválek. Lída je odmítla jíst. Hořký mák lehce vadil, umletý krystal udělal z makové nádivky téměř krém, ale ve třech jsme to přesto téměř vše snědli. Za tvrdých bojových podmínek to nebyla až taková katastrofa