Poitou-Charentes / 10. den: návrat domů

• vstávali jsme ve 4:30. Tiše jako myšky jsme prošli domem, udělali si čaj a zavřeli dům zvenčí. 
• v 5:07 jsme vyjeli. Ve Francii byla tou dobou ještě tma. Po kraji se válely mlhy
• silnice byla prázdná
• auto šlapalo, žádné problémy
• okolo 6. se začaly objevovat kamiony
• při průjezdu Blois nás chytila průtrž mračen. Ani trojka nestíhala odvádět vodu, jeli jsme krokem
• okolo 7. se množily osobní auta, ale to už jsme odbočovali u Orleáns na dálnici směr Troyes, která byla prázdná
• až k Metám jsme se s Lídou střídali, občas šlo na mne lehké spaní
• počasí se každou chvíli měnilo, když ale vykouklo slunce, bylo vedro
• před St. Avold jsem převzal řízení, protože se cizí auta začala množit jako komáři. A přibývaly a přibývaly. Dálnice kolem Ludwigshafenu byla plná
• řešili jsme zastávku ve Speyeru kvůli chřestu. Dohodli jsme se, že ve vedru nikam nepolezeme. V Německu panovalo vedro: 31 - 32 stupňů
• hlavně rychle projet kolem Heilbronnu. Bohužel chytili jsme kolonu. Kolem 14./15. hodiny! V Německu je bordel furt
• dálnice se uvolnila až za Norimberkem, bohužel u tohoto města jsme chytili další štaufe. Kvůli přestavbě dálnice
• zbytek cesty do Čech probíhal již v pohodě. Až na Čechy. Ti se poznali podle toho, že když vás dojeli, tak vás okamžitě začali tlačit. To Němci neudělali. Holt jsme východní barbaři
• v Rozvadově jsme si u Maca dali jeho blbosti a jeli dál plni bezchuťového jídla
• malér nastal u Dvora Králové. Dva blbci s náklaďáky se vybourali. Jeden hořel
• i přes drobné problémy (kolony) jsme dojeli jen o hodinu později, než předurčila Anča, naše navigace
• okolo 21. hodiny byl konec našemu cestovatelskému úsilí
• Lída zpráskla ruce nad stavem zahrady po krupové bouři v minulých dnech. Podle ní byla zahrada absolutně zničená. Bože, proč ta dramatická osoba nešla do Národního divadla?!