Poloniny 2018: od Runiny do sedla pod Čerťažou / 4. den 16.7.2018

Trasa: Runina 550 m.n.m - zelená - Pod Vysokou Kýčerou 670 m.n.m. - Sedlo pod Ďurkovcom 1110 m.n.m. 4,6 km - červená - Ďurkovec 1188 m.n.m. - Jarabá skala, odb. do Polska 1150 mn.m. - Riaba skala - vyhl. Jarabá skala - prístřešok 1090 mn.m. - Čelo 1159 m.n.m - Borsuk 991 m.n.m. - sedlo pod Čierťažou 905 m.n.m. 7 km Celkem: 11,6 km

• 07:00 marně jsem hledal svoje kalhoty, abych byl včas v útulne. Prolezl jsem celý dům
• 09:00 Márije je našla hned. Asi je schovala, abychom zůstali na snídani. Zůstali jsme. Honza měl pocit, že po něm Matúš vyjel
• 10:00 nákup v místním krámu. Problém, neměli vajíčka. Snídaně probíhala pod přístřeškem v centru obce. S Honzou jsme došli k Máriji a s její pomocí získali od místních potřebná vejce na houbovou smaženici
• 11:45 po snídani vzhůru do kopců Bukovských vrchů, nejdříve po loukách. Poprchávalo
• 12:16 dosažen začátek lesa v místě zvaném Pšeničište. Pak už začalo fest stoupání. Při stoupání jsme samozřejmě zmokli
• 13:46 dosaženo Sedlo pod Ďurkovcem. Vše v mlze, z polské strany foukal nepříjemný studený vítr
• 14:00 dosažen jeden z vrcholů, Ďurkovec 1188 m. Nebylo nic vidět, vše leželo v mokrých mracích
• 15:00 dosažena odbočka žluté směr polská Wetlina. Pavel rozhodl, že se nejde do Wetliny, ale dál po hranici do útulne pod Čerťažom. Nikdo nevznesl jiný návrh
• 15:40 po překonání Riabej skaly dosažena za chvíli vyhlídka Jarabá skala. A co bylo vidět? Kulovka. Následoval sestup na louku před dalším vrcholem Čelo/Czolo. Schovali jsme se před dalším slejvákem pod stromy a po jeho zvolnění jsme utíkali cca 500 m zpátky do turistického přístřešku na polské straně. Foukal vítr, bylo velmi nepříjemně. Po opadnutí deště jsme se vydali do prudkého výstupu na vrchol Čelo 1159 m
• 17:38 následoval logicky dlouhý sestup k níže položenému vrcholu Borsukov vrch/Borsuk 991 m. Za deště. A o něco snadnější sestup až do Sedla pod Čierťažou
• 18:12 večer v útulne, kde už se Pavel snažil rozjet problematický vařič, leč účinný. My se pokoušeli o oheň. Byl to dlouhý boj. Vše bylo mokré, zahnojené. Venku sedět byl nesmysl. Franta vařil červenou čočku, kterou by podle Pavla mohl vzít do úst jen mrtvý. Takže my dva ji nejedli
• 22:00 jsme zabalili život a šli na kutě
• 24:00 v půlnoci nás navštívila slovenská pohraniční stráž na čtyřkolkách. Pak prý projela ještě okolo 4. ranní. A ještě druhý den ráno kolem 8.