Jižní Čechy II., Divčí kámen 5.9.2020

• 17:00-18:30 naštěstí vše napravila návštěva hradní zříceniny Dívčí kámen. Návštěva byla risk. Bylo pozdě. Tak se aspoň projdeme. Cesta asi po kilometru spadne ke Křemžskému potoku, kde se nachází první lávka. Jaké bylo naše milé překvapení! Otevírací doba je do soumraku do soumraku. Prohlídka hradní zříceniny bez problémů. Akorát oslíci šli domů. Nejspíše je používají při nošení stavbního materiálu do hradu. Vystoupali jsme na první nádvoří, docela zpocení. Páteční večer byl teplý. Narazili jsme na "bezdomovce", ze kterého se vyklubal brigádník. Zřícenina se stále opravuje, ale na opravu není moc peněz a tak to jde pomalu. Bohužel z hradeb je minimální výhled, neb tradičně vše je zarostlé nálety vysokých stromů. Proč jsme nebyli turisti před sto lety!? To bylo kolí holé. Jenže teď řádí ochrana přírody zcela nesmyslně. Chrání i plevel, jako jsou břízy apod. Kdy lidi zase popadnou rozum? Už asi nikdy, protože blbnutí je stále širší a hlubší.
  Na cestu zpět jsme zvolili přechod druhé lávky u tábořiště Podhradský. Závěrem okruhu jsme si prohlédli keltské oppidum Třísov, a to zejména na informačních tabulích. V terénu už nic není
• 18:45 k sedmé večerní jsme načali cestu s hledáním ubytování. Směr Rožumberk. V poslední chvíli jsem si všiml odbočky Zlatá Koruna. Náš další cíl. Sjeli jsme z hlavní a hned narazili na penzion V Podlesí na začátku vesnice. Chvíli přemýšleli, jestli mají volný pokoj. Nakonec měli. A poslední dvě jídla k večeři. Smažák a flák masa. To jsem hned zamluvil
• 21:00 na terase jsme seděli asi dvě hodinky, bavili se sousedy u vedlejšího stolu. Parta od Loun. Dva relativně mladí chlapi (40 - 50 let) a s nim dvě staré "ochechule" (vypadali na 60). Lída se se mnou chtěla dívat na film, ale vzápětí usnula