3.-4. den / sobota-neděle / 13.-14.6. bike a hudební večer v Kyjově

• 09:00 Zdenda se probudil dávno přede mnou. Míra nám nalil česnečku, zacvakali jsme za ubytování a vyrazili do Mistřína
• 10:00 ještě jsme stihli snídani a rozloučit se s mizejícím Frantou a Hankou. Já si šel lehnout. Zdenda ne, popíjel Vítkem. Takže kolem 11. byl k nepoužití. Zanechali jsme ho osoudu a odjeli na kolech
• 12:00 sraz v Kyjovské hospodě Nový svět s Radkou. Měla naplánovanou trasu do Bohuslavic a zpátky na Otevřený sklepy Kyjova
• 14:00 po dvou hodinách debužírování (měli líčka a zajímavě udělanou krkovici) jsme konečně opustili hospodu a vyjeli. Jízdou vepředu jsme Bohuslavicemi projel, aniž bych si všimnul, kde jsem. Radka mi sice zavolala, ale to už jsem byl téměř v Koryčanech. Bylo vedro a zmáhala mne únava. Dal jsem si pivo, líně jej upíjel a lehce v sesli pospával
• 17:15 když jsem se vzchopil k návratu, stála za mými zády temná obloha. Dešťovým mrakům jsem neujel. Schoval jsem pod stříšku jakési garáže a hodinu čekal. Ostatní mezitím tancovali na náměstí v Kyjově. Když jenom drobně kapalo, vyrazil jsem. Samo že jsem se zastříkal, boty a zadek durch od vody
• 19:00 na veselé kumpány jsem narazil na konci hlavního náměstí, kde Radka kupovala kebab. Kešnerovi dávno zmizeli do Mistřína. My odjížděli do sklípků a Zdenda vrávoral. Bohužel začalo opět lít
• 20:00 když jsme konečně dorazili do sklípku Balajků, byl jsem durch, v krátkém rukávu a mokré boty. A nic na sebe. To Zdenda, který ji měl jako z praku, si přivezl náhradní oblečení. Naštěstí pan domácí zatopil. Vítek s našim Laďou střídavě hráli. Pak přišli kamarádi Balajků, hrála Radka a přetrhla se struna. Nástrojař Jóža pravil, že to spravit nejde. A tak vítek i Radka hráli jen na pětistrunku
• 24:00 unavený Vítek si přál jet do Mistřína. Chvíli jsme přemýšleli o jízdě na kole, ale se Zdendou, i když se spaním trochu probral, raději ne. I on se pustil do opravy kytary, leč bezúspěšně. Láďa se mezitím věnoval akordeonistce Ireně. Zatímco já se svalnatým Honzou výtečnému neuburskému
• 00:45 konečně nás nabral taxík, akorát jsme museli na závěr vypáčit Zdendu z auta. Nechtělo se mu
• 10:00 po nedělní snídani se s námi rozloučili bratia slovačiská a my s Láďou P. jeli napřed oklikou přes Šidleny. Já našel svůj svetr, Zdenkovu přilbu a Frantovu mikinu. Jen Láďa pohořel s nákupem vína, protože majitel sklepa Míra byl ožratý a spal
• 11:30 u sklípku Balajků jsme naložili kola a rozloučili se. Zdendu bolela šiška a mířil do Orliček. Já se chtěl courat přes Svitavsko, Chrudimsko, ale nakonec jsme zvolil dálniční cestu domů. Od Brna lilo jako z konve. Ve zmíněných okresech, kam jsem nakonec nejel, to vyplavilo pár domů