Alpe Cermis, Itálie: 4.4.2022 - začalo vykukovat slunce

• třetí den lyžování začal zamračeně, tak jsme nikam nespěchali. Počasí se mělo lepšit až odpoledne
• kvůli viditelnosti jsme jezdili střední část Olimpijské. Elsa nechtěla a tak jezdila s Honzou a holkama po modré okružní Via del Bosco, protože horní lanovka na modré nebyla v provozu. Měli tak vždycky před sebou zhruba 4,5 kilometrový okruh
• Olimpia II byla ve výborném stavu a tak došlo i na filmování
• místem setkávání všech byla restaurace Tonda. V místě jenom 1300 metrů vysoko bylo docela příjemně. Seděli jsme venku a kafovali
• k pozdnímu obědu jsme opět vyjeli do restaurace Paion. Po jedné se viditelnost skutečně zlepšila. Lyžovali jsme na střídačku se zastávkami v restauraci. Jízda po horních červených byla úžasná. Tentokráte jsme na sjezdovkách vydrželi dlouho. Až téměř do 16. hodiny (zavíračka byla v 16:30). Sluníčko nesměle vylézalo, takže jsem mohl poprvé mu nastavit ksicht
• ke stanici pro nás musel dojet Honza, protože jeho skupina skončila dříve vč. Eliáše
• mládež začala být lehce přejetá. Do města s námi v podvečerním sluníčku nikdo nechtěl jít. Tak jsme šli dva, s Kryštofem. Úzkými uličkami jsme si našli cestičku k Pagodě, altánku nad městem. Cestou zpět jsem dokoupil pár věcí. Zejména gigantické olivy
• večeře byla dobrodružství, protože pár z nás si objednalo specialitu: ossobuco. Je to milánská specialita z plátků telecí kližky přeseknutých přes morkovou kost a dušených se zeleninou, bílým vínem a vývarem. Často bývá doplněna omáčkou zvanou gremolata. Stálo to za to! I když jsem zhruba polovinu nedojedl. Tentokráte se kuchyně moc nepochlapila, neboť brambory a zelenina byly nedovařené. Že by to bylo součástí speciality? Tak ossobuco mám za sebou. Do domácího jídelníčku nepřibude