Českomoravská vrchovina 2022: Konečně trasa / sobota 14.5.

• 08:00 postupně nás po ranním mraze (-1 stupeň celsia) probouzelo sluníčko. Jirka K. nám brnkal do probouzení. Ohníček, snídaně, sluníčko. Prostě pohoda. Kousek od nás prováděl svoje mysteriózní prostocviky naháč. Asi chtěl být blíže slunci
• 11:00 zvedli jsme zadky a procházeli kouzelným údolím Bystřice. Na prvním větším rozcestí se ukázalo, že Vítek stále moc nevládne nohama a tak jsem rozdělili na plevy a junáky. Já patřil mezi junáky vč. Hanky Z. a Jirky K., který nás vedl ke zřícenině Aueršperk, neboli Zubr. Moc z ní nezbylo. Na druhé straně pod kopcem jsme si mysleli, že jdeme po modré, ale nešli. Výsledkem bylo šplhání ukrutným stoupákem cestami, které na mapách.cz vůbec nebyly. Výhledy na kaňon Bystřice to nahrazovaly
• 13:00 v Pivonicích jsme doplnili vodu, hospoda ve vesnici nebyla, ani krám. A pak zase vzhůru do kopce ke zřícenině hradu Zubštejn
• 13:20 konečně jsme u Zubštejna dostihli "flákající se" skupinu. Následovalo krátké pohoštění a návštěva zřiceniny. Dva cizáci, co nás stále míjeli, se nakonec ukázali kamarádi člověka, kterého Jirka K. potkal na Zubštejně před 30 lety. A následoval vegáč v okolí místního památníku
• 15:00 jsme konečně zvedli kotvy a vydali se vstříci dalším cílům. Díky Zdenkovi a jeho nábližkám jsme si trasu zkrátili asi o kilometr
• 16:00 a opět hospoda, tentokráte Restarace ve Víru. Já si dal grilovanou krkovici, byla fantasticky měkká. Řešili jsme, co další den. Padlo rozhiodnutí, zůstat ve Víru. Ale kde ubytovat? Protože jsme se zase sakramentsky dlouho zdržovali u piva, které už nám tolik nejelo
• 20:00 díky Hance jsme dostali svolení od místních rybářů a zakotvili u Vojtova rybníka. vyčistili jsme sezení, ušlapali kopřivy, našli suchých klacků a byl zase ohýnek. Nálada sice lehce unavená, ani se moc nehrálo. Ke 23. hodině jsme to už směřovali do spacáků. Čekala nás další bytelná rosa a studené ráno