Duchcov 2024: bike Teplice - Doubravka - Komáří hůrka
- Cínovec - Osek
- 11:00 Komáří
vížka/hůrka: v krátké době podruhé na vrcholu
(v červenci na čundru), dal jsem si jedno rychlé, udělal selfie a
rychle pryč směr Cínovec. Vzal jsem to po Sedmihůrské cestě,
na jejímž konci jsem musel tvrdě stoupat k Husovu vrchu
- 12:10 Cínovec/Zinnwald: sjel jsem přesně ke Kiosku u silnice
(k Veronice). Zrovna dávala dětem oběd. Poslali jsme společné
selfie Zdeňkovi T.. Veronika do mě vpravila i
kus housky. Připomněl jsem, že ji příští rok zavolám kvůli
ferratám. Poté jsem se zastavil U staré celnice, u Milana. V
první chvíli mne nepoznal, ale trvalo to jen vteřinku. Varoval
mne, že výstup a sestup Bořně je hodně náročný a že mu musím
zavolat, jak mi to šlo. Při výjezdu
z Cínovce jsem bohužel sjel k hotelu Pomezí a musel šplhat zpátky
- další cesta už byla v pohodě. Projel jsem kolem Horské chaty
Vitiška, chvíli přemýšlel na rozcestí Mikulov, chata Vitiška
kam dál. Bylo to do kopce na Nové Město, pak už v pohodě přes
pláň Hutunk se třemi fofrníky k rozcestí Pod vrchem Tří pánů.
Silnice začala stoupat až k Dršanově skalní vyhlídce a pak už
začala pohoda. V jednom místě se objevila cedule 12 km do Oseka s
klesáním 12°. A byl to fofr!!!
- 15:00 Dlouhá louka: na sjezdu jsem se zde zastavil
kvůli fotce
- 15:10 Osek: klášter s kostelem Nanebevzetí
Panny Marie byl zavřený. Dole pod kopci byl vedro, V pivovaře
Ossegg (čes. Osek) jsem požádal o dobytí telefonu a bohužel si dal
rovnou dvě
topinky s kuřecí směsí. Byly obrovské a tak jsem jedl jen maso
se zeleninou. Nic moc podobně jako místní piva Tomáš a Philipp.
Lehl jsem si pod
strom a chvíli možná i spal. A čekal na dobytý telefon
- 17:00 s nabytým telefonem jsem se vracel podél Loučeňského potoka,
po 30 minutách jsem projel poprvé Duchcovem
- 17:45 Straky: telefon mne zavedl k těžkému šotolinovému
stoupáku k horizontu, za ním už se naštěstí sjíždělo do cílové
vesnice
- 18:00 Kladruby čp. 169: konec, asi 20 minut jsem ještě
musel čekat na Lídu, kolo složené v autě
- 19:00 Duchcov: ubytování v hotelu Casanova proběhlo
bez problémů. Příjemná recepční. O hodinu později docela unavení
jsme zasedli v baru Viktoria:
Lída chtěla jen něco opravdu malého. A tak ji pan domácí připravil
drobné smažené věci. Já si dal gothaj s cibulí a octem což označil pan domácí
za výbornou volbu. Ukázalo se, že je (částečně) s Oseka, z
vesnice na druhé straně našich Hřebenů. A pak už jen olympiáda
v TV
|