* proti původnímu plánu (viz podklady) jsme se rozhodli Utrecht navštívit již 2. den dopoledne. Pokoj v Amsterdamu byl volný až ke 14. hodině, takže do té doby zbývalo času dost a dost. A cesta krátká, jen něco málo přes 200 kilometrů. Po dálnici chvilka. Kromě toho se vnukala otázka, zda 6. den není programově příliš nabitý? Prohlídka Utrechtu na cestě do Amsterodamu by program předposledního dne zjednodušila
* krátký dálniční úsek po německé straně probíhal v pohodě. Teda v pohodě? Navigace nás pro změnu vyháněla z dálnice, což byl opak toho, co jsme potřebovali. Asi se mi předchozího dne konečně podařilo nastavit jízdu po okreskách. Jenže tento den jsem potřeboval opak. Téměř na každém odpočívadle jsme zkoušeli Anču přenastavit. Bohužel s přibývající zástavbou v Holandsku se začalo jezdit krokem. Teprve když jsme opustili hlavní směr na Amsterdam a zahnuli na jih k Utrechtu, se cesta uvolnila. V té době - naštěstí - se nám systémem pokusů a omylů navigaci podařilo přelstít. Dálnici brala. Bez ní by byl dojezd do centra Utrecht problémový. Stálo by to nervy a spoustu času
* při hledání parkingu jsme měli opět kliku. Obecně jsme vždy hledali ulice za hlavními kanály. V případě Utrechtu jsme parkovali v široké aleji Mallebsan plné stínů chránících auta před vedrem - viz mapa
* prohlídka města probíhala ve vedru. Proto jsme neměli ani moc chuti chodit. Co nejdříve jsme se snažili dostat na hlavní historické náměstí (Domplein) a informačního centra. Opět po získání plánku města jsme zasedli k pivu a četli podklady a průvodce. Na věž Domtoren jsme se rozhodli nevystoupit. Chrámová věž měří 112 metrů, je nejvyšší stavbou tohoto druhu v zemi a vede na ní 486 schodů. Musel jsem jí fotografovat nadvakrát. Co jsme neminuli, byl Domkerk - viz plánek. Včetně křížové chodby naražené na Utrechtskou univerzitu. Před ní stojí socha jejího zakladatele, hraběte Nassavského. Jeden zdroj říká, že jde o Jana, jiný že o Viléma. Že jsem se nekoukl na šutr. Holandská wikipedia v případě univerzity o hraběti mlčí
* a dál už jsme se spíše toulali městem, zejména podél kanálu Oude Graft. Sešli jsme i na náplavku, kde je plno malých skladů či uměleckých dílen. Lidé zde vysedávají blízko vody ve větším klidu než v uličkách o pár metrů výše. Na úplný závěr jsme hledali i s pomocí místních lidí dům Rietveldhuis postavený ve stylu Stilj (památka UNESCO). Nenašli. Mapa sice naznačovala, že je někde kolem nás, ale nebyla to pravda. Je poměrně vzdálen od historického centra
* u  auta jsme si dali krátkou svačinu a vyrazili k Amsterdamu. Přesun do hotelu byl bezproblémový, byť výjezd z Utrechtu není úplně jednoduchý. Ale navigace skutečně pomáhala vymotávat se z měst/a
* otázku parkování u hotelu jsme měl načtenou dopředu. Streetview dělá divy. Hotelové parkování jsme totiž odmítli, protože den vycházel téměř na 20 euro. Proti hotelu bylo volné parkoviště. Jenže v době, kdy jsme k hotelu dorazili, bylo plné. Bylo vedro a blízké jezero je cílem domácích turistů. Nemělo smysl čekat, až se někdo hne. Podobně jako více Holanďanů jsem auto postavil na konec parkoviště, na trávník
* ubytování proběhlo bez problémů. Dostali jsme plán (rozevírací až do detailní mapy) města, rozpis autobusové linky č. 197 jezdící do centra a spoustu dalších informací. Velice rychle jsme vybalili, převlékli se do cyklistického, z auta vyndali kola a vyrazili do centra Amsterdamu
* u parkoviště proti hotelu vedou cyklostezky kolem jezera Nieuwe Meer, Ukázalo se, že orientace podle čísel tzv. fietsknooppuntů je nic neříkající. To bychom museli mít podrobnou mapu s těmito čísly. Takže hlavní orientací byly směrovníky se známým cílovým bodem. Jenže my město ještě neznali. A směrovník "centrum" neexistuje. Řídili jsme intuicí a znalostí polohy hotelu u jezera

* na jedné křižovatce jsme nevěděli, jak dál, i když jsme zhruba věděli, kde jsme. Místní madam nám poradila, abychom to do centra vzali přes park Vodelpark. Že to je vůbec nejlepší přesun. Byl to výtečný tip. Park byl plný mladých lidí, cyklistů, pejskařů, běžců. Trávníky byly zavaleny lidskými těly. Téměř lidský masakr
* bylo to první seznámení s holandskými cyklisty a byl to teprve začátek. Ještě větší masakr nastal po opuštění parku na náměstí Max Euwe-plein. Lída raději slezla z kola, aby se vyhnula mačkanici. Asi platí přednost zprava, ale v reálu spíše platilo silnější bere. Motali jsme se přes tři nejznámější grafty: Prinsengraft, Keizergraft a Herengraft, až jsme se dostali na nábřeží kanálu Amstel u věže Kalvertoren. Lída chtěla slézt z kola a raději jít pěšky. Na "boj" s Holanďany neměla. Přesunuli jsme se do Starého města a vydali se podél kanálu směrem hlavní nádraží. Aspoň jsme si to mysleli. Jeli jsme dlouho a konec nikde. Nábřeží plné mladých lidí a silnice plné cyklistů. Ukázalo se, že jsme ztratili směr a místo na sever jeli na jih podél kanálu Amstel. Asi kilometr jsme se museli vrátit a pečlivěji hledat památky starého města. Nejdříve jsme narazili na náměstí Nieuwe Markt na Váhy (Waag). Konečně jsme byli v centru Amsterdamu. Sedli jsme si na pivo a studovali plánky a podklady. Pak už to šlo celkem ráz naráz. Uličkou Zeedijk v Čínské čtvrti a přes kanály jsme se konečně dostali k Centrálnímu nádraží (Central Staation). A dále Oude Kerk utopený ve staré zástavbě, náměstí Dam s královským palácem, kostelem Nieuwe Kerk a umělci uprostřed. Přes Západní kanály až ke kostelu Mosque, změnit směr a dosáhnout opět Max Euwe-plein a vchod do Vondelparku. Mládež sice ubyla, ale trávníky byly stále plné
* na konci parku jsme hledali hospodu, ale já byl pro to najít ji blíže hotelu. Dojeli jsme až k jezeru Nieuwe meer, ale v nové zástavbě hospoda žádná. Tak jsme se vraceli do města po stejné trase, kterou jsme do centra jeli poprvé. S drobnými odchylkami. Skončili jsme v tiché čtvrti před Olympijským stadionem (z roku 1928). Dali jsme si tuňákový salát a samozřejmě pivo. Lída asi víno
* když jsme se vraceli do hotelu, opět kolem jezera Nieuwe meer, bylo již dost pozdě. Světlo však stále bylo
* po dojezdu jsem přeparkoval auto. Za sklem se skvěla pokuta v hodnotě 90 eur. Jestlipak ji dostali všichni ostatní?
* resumé: i druhý den se povedl, hotel byl na úrovni, akorát Lída zažívala boj na kole v ulicích hlavního města. Doprava ji dost znervózňovala. Holt v městě jezdit neumí