* v noci sprchlo a ráno bylo pošmourno. Téměř zima. Rozhodli jsme se program maličko obohatit a zajet v těsné blízkosti Haarlemu ještě k moři, do letoviska Zandvoort. Přesnou cílovou adresu jsme neznali. Zadali jsme centrum a v městě se pak drželi směru "Strand"
* dojeli jsme na pobřežní komunikaci mezi domky a mořskými dunami. Foukal vítr a občas nebe utrousilo i nějakou kapku. Vydali jsme se směr moře, ale duny - porostlé travou - byly nekonečné. Do cesty se nám dokonce postavil plot. Kvůli pejskařům? Rozhodli jsme se posunovat autem podél pobřeží. Moře někde být musí!
* bylo, v centru u Boulevardu Paulus Loot jsme na něj konečně narazili - viz mapa Zandvoortu. Sešli jsme k moři a prošli jeden z barů, abychom si do bot nenasolili písek. Pobřeží bylo prázdné. Ještě jednou jsme se zastavili, a to na severní konci Zandvoortu, kde již hotely a penziony nebyly a přitom na parkovištích stála spousta aut. Přitom u moře nikdo? Pak jsme uzřeli řady mobilních domů na kraji duny
* bohužel při odjezdu směr Haarlem nebylo kvůli dešti možno vystoupit. Škoda. Příbřežní krajina byla v těch místech velmi bizarní (jde o přírodní park)
* v Haarlemu jsme zastavili těsně u kanálu Burgwaal - viz mapa, ale místní nám řekl, že nábřeží v podstatě přináleží majitelům domů. Tak jsme přejeli na druhou stranu kanálu, zkontrolovali silniční cedule, které nic nezakazovaly a v klidu nábřeží obsadili. Lída se bála, že zacouvám do vody. Vzali jsme si deštníky a vzhůru do centra města
* začátek prohlídky Haarlemu probíhal ještě dobře, ale deště přibývalo. Tentokráte nedošlo k zasednutí a studiu u piva. Místo toho jsme byli schovaní pod stříškami a studovali plánek města. Nakonec jsme si koupili lístky do kostela sv. Bava a doufali, že než skončíme, přestane pršet. Detaily kostela jsou na plánku. Podle něj jsme hledali těch pár artefaktů v jinak prostém protestantském kostele. Aby toho bylo více, obohatili vnitřek o výstavu soudobého umění. Zajímavé byly modely lodí, které se v Haarlemu vyráběly v době velké slávy Holandska (16. a 17. století) a jejichž modely v kostele visely. Když jsme skončili prohlídku, nepršelo
* cestou k autu jsme ještě hledali kostelík, jehož krásná ozdobná špička se skvěla nad střechami domů. Jednalo se o kostel Bakenesser kerk, který šel jenom obtížně nafotit
* při odjezdu z Haarlemu nechtěla navigace spolknout cíl Zaanse Schans. Musel jsem zadat město Zaandam a díky znalosti terénu v závěru jet podle osobních studií. Povedlo se. Hned na východním okraji Zaandamu byl parking, přímo u skanzenu Zaanse Schans. Parkovné činilo 9 eur (á 2015). V té době již slunce mírně prokukovalo. Prohlídka mlýnů - venkovní - je zadarmo. I většina atrakcí je zadarmo, pouze vstup do některých konkrétních mlýnů se platí. Co říci ke skanzenu? Zajímavé a hezké. Prohlídka je doplněna degustací sýrů a výrobny dřeváků - viz plánek. Na mnohé místech voní sladká čokoláda
* zhruba za hodinu jsme byli se skanzenem hotovi. Proti plánu jsme nejeli na kolech přímo od skanzenu. Foukalo a kromě toho cyklotrasa vedla podél hlavní silnice, nudnou krajinou. Namířili jsme do prostředního městečka na východním pobřeží, a to Monnickendamu s tím, že nejdříve se pojede na poloostrov Marken a pak do Volendamu a Edamu
* při výsadku v Monnickendamu už bylo podstatně lépe. Městečko vypadalo mile, na náplavce u mariny hned po levé straně po 1. vjezdu do obce se dalo bez problémů parkovat. Najít směr Marken nebyl problém. Cesta sice hned nevede po hrázi, ale časem na ni zatočí a pak se skýtají výhledy na vodní plochy jezer a blížící se ostrov Marken
* samotné městečko Marken bylo velmi hezké. Zachovalá rybářská obec, ale také díky tomu plná turistů. Objeli jsme malý přístav a zasedli k pivu. Po něm naše jízda pokračovala k posledními cíli na ostrově: majáku. Bohužel bezprostřední přístup k němu není možný. Návrat do Monnickendamu byl náročný, protože se jelo stále proti větru. Bohužel na začátku obce jsme nerozuměli pokračování směrovníků, vyjeli špatným výjezdem, byť směr Volendam. Ale ve finále to nevadilo
* Volendam nás překvapil. To je turistická atrakce. Jezdí odtud trajekt do Markenu, hlavní ulice je plná restaurací, giftů a lidí. Do Edamu jsme nakonec nejeli. Není u vody. Obrátili jsme kola a po příbřežní cestě bez výhledu na vodu jsme se vrátili k autu
* naložili kola a šli na večeři. Spíše na dvě. Nejdříve do nenápadné, ale dražší restaurace Four Seasons, kde jsme si dali místní mušle. Byly jiné. Hlavní příčinou bylo to, že restaurace asi patřila Japoncům. Sós byl načervenalý, mírně pikantní a olejnatý. Ale čest, bylo to výtečné. Mušle stály 8 euro, nebylo jich moc. V Holandsku se nedává k jídlu pečivo. Lída byla hladová. Tak jsme ještě zastavili o kousek dál u Španělů, kde jsme se dorazili. Já kyselýma ančovičkama, Lída asi hranolkami
* návratu na parking před hotelem byl bez problémů, protože ve večerních hodinách je vždy nějaké místo volné. Ale zase velké volno na parkovišti nebylo. Lída tvrdila, že je to místo srazu 4procentních
* resumé: ani jednomu z cílů nelze nic vytknout a počasí se nakonec umoudřilo. Ostrov Marken byli příjemným překvapením. To jsme nečekali: Na druhé straně to byl den ztrát. První malér spočíval v přetrženém lanku Lídina tachometru. To bylo nepříjemné. Holt jsme při nakládání kol na tuto drobnost zapomněli. Druhou ztrátou byl můj červený svetr, který jsem nejspíše nechal u Japonců v restauraci. Ale nic nenašli. Divné. K tomu můj služební telefon stále stávkoval.