* Utrecht byl již mimo hru, od jízdy na kolech v rezervaci De Hoge Weluve (kolo) jsme upustili - viz plány posledních dvou dní
* rozhodli jsme se uhánět Německem a dojet buď domů nebo do Jáchymova. Do Jáchymova za Evou a Jirkou. Problém byl v tom, že nás zlobil po celou dobu telefon as my neměli zprávy, zda budou doma. Škoda, protože jinak bychom od Chemnitzu jeli jinak 
* za zastávku na cestě bylo zvoleno městečko Eisenach
* výsledný program byl tedy nakonec výsledkem zhuštění a vypouštění plánovaných úvah pro 6. a 7. den
* jízda Holandskem přes Arnhem probíhala bez kolapsů, v Německu přišly bouřky, ale v polovině jízdy přes tuto zemi jsme mraky předstihli a vrátily se vedra. A to vražedná. Vystupovat z auta téměř nešlo
* centrum Eisenachu jsme hledali bez většího určení konkrétní ulice, protože jsme si řekli, že je to malé městečko a nějak to dopadne. A dopadlo. Dobře. Šlo hlavně o stín - viz plánek
* byla to také doba, kdy jsme hlídali spotřebu beznínu. Přeciť jenom s blížícím se levným Českem, že?
* prohlídka Eisenachu probíhala ve stínu, protože slunce odporně žhnulo. Už samotný příjezd po dálnici do tohoto města byl zajímavý, protože jsme opět jeli pohořím Hartz a dálnice se krásně vinula nahoru dolů. To nebyla nudná dálnice!
* v Eisenachu jsme nejdříve zašli pro mapu a usedli tradičně k pivu. Po pivu jsme si ještě dali zmrzlinu. A pak hurá směr dům, kde žil Martin Luther. Byl pod lešením, takže z něj vlastně nic moc neviděli. Jediné, co se dalo jakžtakž prohlédnout, byl interiér kostela na náměstí se sochou Johanna Sebastiana Bacha, který zde hrával na varhany
* přestože protestantské město, kostel byl bohatší na interiér. Podobně jako barokní kostely v Čechách. Asi po hodinovém trávení v tomto příjemném, kdysi východoněmeckém hraničním městě jsme uháněli díl, k domovu
* teprve u pumpy na české straně jsme dostali info, že do Jáchymova můžeme přijet. Jenže to už jsme byli nejenom trochu mimo osu, ale Lída kvůli vedru chtěla domů. Kvůli vedru (zalévání kytek) a kocourům
* a tak jsme Jáchymov minuli
* sjezd z hory sv. Šebestiána nemá chybu. Nádherná česká kopcovitá krajina. A ten sešup! Kromě toho kolem Chomutova vede dálnice ještě zhruba 10 kilometrů
* na obvodu Prahy jsem chtěl jet do Rathova města na večeři do tradiční číny, jenže jsem minul výjezd. Náhradně jsem projel Davlí a zkoušeli jsme štěstí v řecké restauraci. Dá se říci, že místní kuchař nás v podstatě nesnášenlivě vyhodil. Už tam nikdy nepůjdu. Ztratili ve mně definitivně hosta. Místo toho jsme jeli do restaurace na Klínci. Místní majitel se nejenom divil, kolik mně a Lídě je let, protože si myslel, že je starší. Kromě toho se ukázal jako milovník aut značky Alfa Romeo. A už jsme byli doma!
* doma, ale ve strašném vedru! Jestli v Holandsku bylo kolem 30 stupňů, tak v Čechách pomalu o deset více. Horrrrorrr!
* resumé: zastávky na tak dlouhých cestách jsou vždy příjemné. Zvláště pokud je člověk ochoten na blind někde přespat. V Eisenachu jsme nebyli poprvé. Když jsme se vraceli v 90. letech z Anglie a brali to přes Bonn, byl právě Eisenach hraničním bodem mezi západem a východem. Hranice byla v podstatě pevnost. Kde je jí konec?