Polsko 1976: Kolobrzeg

• Lída měla ve Strojexportuna starost kontrakty s polskými stavařskými firmami (čistička v Chrastavě, silnice z Vrchlabí do Špindlu). Jedna z nich nás pozvala na podnikovou dovolenou v době, kdy se do Polska kvůli stannému právu běžne němohlo. Poláci zaplatili pobyt, jenom jsme se museli dostat k podnikovému autobusu, který odjížděl z Poznaně. Asi nás tam vezli Poláci pracující na české straně
• do Poznaně na sraz jsme přijeli v noci. A dostali šok. Autobus byl narvaný lidmi až po střechu a další stáli na chodníku. Jako v Indii. Poláci nás ubezpečili, že se do autobusu vejdeme a všichni odjedou. Vešli. Jak? To mi dodnes není jasné
• rekreační zařízení polské firmy leželo na pobřeží Baltu poblíž městečka Kolobrzeg. Zrovna v té době byla v Polsku písnička opěvující Kolobrzeg. Vybavuji si ji velmi matně. Ubytování sestávalo z malých chatek pro 4členné rodiny, takže jsme ve dvou měli místa dost
• hlavní denní program bylo válení v koších u moře, protože vítr byl studený. Večery jsme si zpestřovali přímořskými procházkami do centra Kolobrzegu. Z vycházek si pamatuji gofry se šlehačkou, což tehdy v Čechách byla ještě neznámá pochoutka. Druhou pochutinou byl šašlik wolowy. Na ulicích grilovali velké kusy hovězího. Bylo to velmi dobré. A tak jsme se každý večer cpali grilovaným masem
• pak už si pamatuji pouze sólo návštěvu Štětína. Jeli jsme rychlíkovým autobusem. Tzv. autobus pospiešny. Nasedli jsme a vyrazili. Autobus záhy zahnul do statku a řidič zmizel. A nic. Dozvěděli jsme se, že musel jít dojit
• z přístavního města si pamatuji pouze frytky. Ani hranolky tentkrát u nás nebyly běžné. Spíše neznámé
• tím moje ubohoučké vzpomínky končí
• Jirka Michal 2020 (vzpomínky s odtsupem téměěř půlstoletí