Vysoké Tatry 1993: Mengusovská dolina, Koprovský štít / 2. den
Druhý den už byla cesta jiný kafe. Výstup Mengusovskou dolinou byl dlouhý, ale aspoň bylo celou cestu na co koukat. Otázkou bylo pouze: Jak pojednat pokračování. Návrat okruhem přes Hlinskou dolinu se mnohým zdál příliš dlouhý. Část účastníků proto zvolila výstup na Rysy a návrat stejnou dolinou zpět na chatu. Malá skupinka vč. organizátorů akce se na konec rozhodla stíhat čas a udělat okruh Hlinskou. Boj s časem začal. V cestě stálo Vyšné Koprovské sedlo, nejvyšší bod trasy. Sestup ze sedla a pochod Hlinskou dolinou byl velmi dlouhý, ale všude kolem byla krásná podzimní příroda se všemi barvami. Dole jsme byli včas, ale od Tri studniček jsme to mastili na plný kule. Šlo téměř o úprk. Na Štrbském plese jsme byli kolem 18. hodiny - tedy v pohodě. Smrákat se začalo o několik desítek minut později. Euforie z dobře vykonaného díla vedla k tomu, že tato skupinka se zapomněla v jednom bistru u Štrbského plesa a pak musel jet kousek vlakem. Od zastávky Popradské pleso však musela šlapat nocí ještě asi tři až kilometry, ale naštěstí po asfaltu. Jo, závěr nocí byl hurónský. No a pak ten závěr na chatě, raději nevzpomínat. Zejména když příslušníci horské služby bydlící o patro níže zeblili, co se dalo! |