Vysoké Tatry 1994: Prielom, Východná Vysoká / 1. den
V nížina se halila do oparu, ale bylo zřejmé, že nahoře hřeje slunce. To se také potvrdilo při výstupu z Hrebienoku (1263 m) a dále Velkou Studenou dolinou. Bylo nutno dosáhnout pásu kosodřeviny a pak už se sluníčko rozzářilo. Den jako pohádka. O kráse přírody je zbytečné hovořit. radši ať mluví samotné fotografie. U Zbojnické chaty (1960 m) jsme si udělali delší pauzy - v podstatě piknik - nikam jsme nespěchali. Pod námi se totiž válely mraky a zatímco nahoře bylo teploučko. Západní sestup ze sedla Prielom (2288 m) o kousek výš nad Zbojnickou měl trochu charakter zajištěné cesty - via ferraty. Bokem jsme prošli nad Zamrznutým plesem a kousek vystoupali na Polský hrebeň (2200 m) a nad námi se tyčil cíl a vrchol toho dne, Východná Vysoká (2428 m). Na jejím vrcholku bylo vidět špendlíkové hlavičky jiných turistů. Zdála se ukrutně vysoko, ale nebylo to tak hrozné. Kdo na ní nechtěl, nemusel. Byl to výstup navíc. Rozhled z tohoto vrcholu na všechny strany byl ale skutečně pohádkový. Ke Sliezskému domu (1670 m) jsme scházeli údolím Kvetnica a dále po žluté co nejkratší cestou do Starého Smokovce (1010 m). Bohužel jsme museli ještě po silnici jít dál do hotelu Juniorhotel v Horném Smokovci. V hotelu konečně nastal tolik očekávaný náraz slovenského socialismu. Zkolaboval především Vláďa Svátek, protože nikde nebyl bankomat. Kolabovali jsme i my, protože personál opouštěl hotel, jako kdyby to byl Titanic. Prý všichni musí brzy domů, protože to mají daleko. To byl teda hotel. Ještě že jsme byli sami sobě samozásobitelé. |