Dolomity 1995: 1. den - návštěva Brixenu/Bressanone

Když jsme sešli dolů, chvíli jsme přemýšleli, jestli bychom to přeciť jenom ještě nestihli k lanovce nahoru na masív Plose. Dokonce jsme vyrazili ven z města směrem k vesničce St. Andrea, ale trčela před námi strmá stráň a ke spodní stanici lanovky bylo nutno vyšlapat takových 300 až 400 metrů výškových. Tak jsme se obrátili, sešli na náměstí a prohlídli si jej včetně kostela a domu, kde přebýval ve svém vyhnanství Karel Havlíček Borovský. Možná, že kdysi byl Brixen neútulné místo, kde se lidé pouze třásli zimou a hlady. Nyní je to však romantické městečko plné turistů. Jestli ale bylo takovéto i kdysi, tak vyhnanství nebyla tak špatná věc. Možná jenom po čase nuda. Po prohlídce jsme zasedli do kavárny a po vypití kafíčka šli nakoupit víno na večer. A pak už byl čas se vrátit. Kvůli změně jsme se vydali západním úbočím náhorní desky po silničkách přes "díru" zvanou Rotzetzer (804 m) a nadšeně po cestě trhali jablka. Dolomity jsou totiž jablek ráj a cesta často vedla místy, kde nás obklopovaly jablečné sady a nic jiného. No a večer jsme se přejedli, neboť v penzionu vařili výtečně a jídla bylo strašně moc. No a pak jsme se odvalili do klubové místnosti s barem a ...