Dolomity 1995: 2. den - Seefeld Spitze, Altfasstal / Zillertaler AlpenNáš první zájezd do Dolomit byl přeciť jenom o něco
více v rukách CK i pokud jde o plánování tras. Minimálně v tom ohledu, že jsme dávali
více váhy radám pracovníků kanceláře. Posléze jsme seznali, že ze strany CK je
stanovování tras hodně ovlivněno obavou, aby se účastníkům zájezdu něco nestalo.
To je jistě chvályhodné, ale v důsledku toho většina tras měla ještě stále více
Druhý den po ránu jsme vyrazili busem z Natzu na sever a na začátku údolí Pustertal v městečku Műhlbach jsme serpentinami vyšplhali nahoru do místa zvaného Meransen na parking u lanovky (1500 m). Před odjezdem řidiči opět opravovali autobus a nejspíše do řemenice nandali poslední dámskou punčochu, kterou měli k dispozici. Při projíždění serpentin to mnozí nevydrželi a začali nahlas přemítat, že teď "ta punčocha rupne a my ..." To zase nevydrželo pár holek, zvláště když autobus projížděl při kraji úzké silničky a pod námi bylo ze strmých srázů vidět do hlubokého údolí. Kluci se smáli, některé holky zavíraly oči a velmi obtížně zastavovaly ječení. Za této situace jsme dorazili k lanovce a vyjeli s ní na horní stanici ve výšce 2070 m. |
charakter vysokohorské turistiky (VHT) než zdolávání via ferrat. Pravda je, že jsme se
tomu zcela nebránili. Byli jsme přeciť jenom, pokud jde o ferraty, nováčky bez zkušeností.
Výsledkem takovýchto duševních pochodů byla i túra do Zillertálských Alp, o
které CK tvrdilo, že je skvělá. Špatná nebyla, ale přeciť jenom na nás to bylo z
hlediska obtížnosti trochu málo. Holt, každý začátek je těžký.