Dolomity 1995: 4. den - via ferrata Piz Duleda / Puez

Poslední den jsme očekávali největší dobrodružství. Ferrata na Peitlerkofel den předtím byla legrace. Proto jsme doufali, že aspoň poslední den to bude jiné. Opět jsme vyrazili z oblíbeného místa Zanser Almu (1685 m), tentokráte ovšem jinou cestou nahoru, cestou č. 33 do sedla Kreuzjoch (2293 m). Bylo docela fajn, i když i tentokráte byly vrcholky v mracích. Do sedla jsme vylezli zpocení a někteří si dokonce měnili trička a spodky. Další cesta pokračovala po Dolomiten Höhenweg No. 2 do sedla  Roa Scharte. Stezička se vinula po úbočí masívu Geisler/Le Odle a sedlo bylo vidět v dálce jako maličká průrva ve skalní stěně. Hlavní vrchol Piz Duleda - náš cíl - byl v mracích nalevo od sedla. Za hodinku a kousek jsme stanuli v sedle Furc. dla Roa/Roa Scharte (2617 m), kde nepříjemně foukalo a byla zima. Sedli jsme si do závětří a rychle se najedli. Pod námi byl krásný výhled do vnitřního skalnatého údolí Roa, které obepínaly vysoké skalní masívy. 

Naše další cestička vedla skrze kamenný splaz po východní straně a asi po 300 metrech se průrvou ve skále zvedala ferrata Piz Duleda. Tentokráte jsme si úvazky nandali s větší úctou, abychom opět zjistili, že modré ferraty jsou na nás, začátečníky příliš lehké. Stačilo zdolat několik žebříků vedených skalní průrvou a byli jsme nahoře, v sedle Forc. Nives/Nivesscharte (2740 m). Zbytek cesty na vrchol Duledy (2908 m) byl brnkačka, žádná ferrata. Bohužel vrcholové foto nešlo opět udělat jinak, než v mracích. Sestoupili jsme ještě jednou do sedla Nives Scharte a pokračovali po náhorní hraně do sedla Sieles. V jednu chvíli jsme si trochu zkomplikovali pochod, neboť jsme opustili cestu a zkracovali si cestu po hraně. Dostali jsme se však k průrvě, kterou jsme museli sestoupit. V polovině sestupu nás čekalo překonávání nepříjemného kamene. Při dalším pochodu jsme si opuštění značek radši odpustili.