Grossglockner 1995: 2. den - Hochtor (Grossglockner)

Na ráno nebyl stanoven žádný přesný scénář, takže každý vyrážel podle svého a také s jiným cílem. Někdo pouze s cílem vyjet na Hochtor, někteří byli rozhodnuti pokračovat ještě dále, až k ledovci Grossglockneru k chatě Franz-Josef-Höhe (2418 m). Krajem se válely mraky a bylo zřejmé, že nahoře žádná pohoda nebude. Když jsem vyrazil já, kolem 10. hodiny, byl už Karel Z. a Jindra S. s klukama pryč. První stoupání začíná brzy za kempem (800 m)  v soutěsce Bärenschluck, pak se cesta narovná a víceméně po rovině se dojede až k mýtu v místě zvaném Ferleiten (1151 m). Touto vstupní bránou jsme my na kolech projeli bez placení a pak už začalo stoupání a stoupání. První větší přestávku jsme udělali u restaurace Piffkar (1620 m). Silnice se kroutila sem a tam do zblbnutí a zvláště v závěru před prvním vrcholem mohlo dosahovat stoupání až takových 16 %, jinak v průměru prý pouze 12 %. V této chvíli jsme jeli tak pomalu - asi 5 km/hod. - že jsem stačil sledovat věci v pangejtu a našel čerstvý banán. O ten jsem se podělil se svými dvěma kolegy a jel dál hledaje další. Nic jiného se během jízdy také nedalo dělat. Ale už nenašel. Odbočky k chatě na Edelweiss Spitze jsme si nevšímali a vydupali závěrečný stoupák k vrcholku Tőrlkopf (2455 m). Byla zima, jelo se již v mracích a tak bylo nutno zalézt do bund, zvláště když nás čekal sjezd téměř o dvě stě metrů níže k chatě Fuscherlacke (2261 m). Sjezd nepřinášel žádnou radost, protože jsme promrzli. Chvíli jsme se otřepávali, když  kolem nás začali svištět naši lidé z první skupiny kolem Jindry Synka. Nás čekal ještě závěrečný výjezd na vrchol - Hochtor (2505 m). 

Cesta nám trvala téměř 6 hodin. Zde jsme narazili na Aleše Peče s Matějem, kteří nechali Barboru někde ve výši 1800 metrů a dál šlapali sami. Udělali jsme společné foto dobyvatelů a zalezli do maličké chatičky, kde jsme si dali čaj a drobný sladký zákusek. Sedět jsme dlouho nemohli, moc času nebylo a zbýval nám ještě jeden krátký výstup při zpáteční cestě. Takže ještě jednou k chatě Fuscherlacke (2261 m) a poslední výstup na Tőrlkopf (2455 m). Bylo po páté a byla pohoda. Času bylo dost.

Věděli jsme, že dole budeme za chvíli. My na horských kolech jsme se odvážně pustili dolů, což nám Aleš P. na starších favoritech s horšími brzdami mohl jenom závidět. Sjezd byl totiž o kvalitních brzdách. Teď už šlo jenom o to, jaké maximální rychlosti dosáhneme. Na rovné silnici pod Pfalzkogelem a serpentinami Hexenkűche se nám s Otou M. podařilo na chviličku dosáhnout rychlosti 80 km/hod. To už byla rychlost, kdy se v člověku chvěla dušička a napadali nás strašné myšlenky o kaménku na silnici.