Soča, Isel 1996: 3. den - raft na Soči / Slovinsko

Tím ovšem dobrodružství toho dne neskončilo, i když jsme to vůbec netušili. Sbalili jsme lodě, osušili se a vyrazili dál. Cílem ještě té noci byl kemp u jezera Bohinja. Bohužel jsme vyjížděli pozdě. Silnice, která vede proti proudu Soče v úzké soutěsce musí být kouzelná. Teprve za vzdálenou vesničkou Trenta se silnice začíná odklánět od vody a stoupá nahoru pohořím Triglav k sedlu Vršič ve výšce 1611 metrů. Nahoru jsme jeli již za úplné tmy, což možná mnohé slabší nátury zachránilo. Ale ne všechny. Řidič - ať už byl, jaký byl -  neuměl jezdit levotočivé zatáčky. V jedné z nich nás vysadil s tím, že musí couvnout a najet do zatáčky podruhé. Nechal otevření dveře, aby muži venku mohli naskočit za jízdy. Nezastavoval. Průšvih začal ve chvíli, kdy nad jednou takovouto nevybranou zatáčkou couval a někdo v autobusu zařval hrůzou: Propast! No, a byl průšvih na světě. Hlavně chudáka Zuzku Synkovou jsme museli v podstatě opít, protože dostala víceméně hysterický záchvat. Nebyla ovšem jediná. Více holkám bylo nutno stlačit hlavu pod sedadlo. A zatímco muži popíjeli také, byť úplně z jiného důvodu, holky se strachovali. Byl to ďábelský noční přejezd průsmykem. Nahoře jsme museli udělat dlouhou a povinnou přestávku, aby se část účastníků vzpamatovala. Zbytek už tak "veselý" nebyl. Do kempu Ukanc u jezera Bohinja jsme dorazili hluboko k ránu, někdy kolem třetí. Většina zalehla pod širák, více sil nebylo.