Ráno jsme se umyli u potoka mezi chodícími turisty a vyjeli na Plan de Gíralba, k opuštěným budovám označeným na mapě jako Cant.ra 1871 m. Zrevidovali jsme kola a vyrazili. Bylo před námi něco mezi 50 až 60 kilometrů vysokohorských silnic. Prvním cílem bylo sedlo Sella 2244 m. Jelo se nám hej, byli jsme čilí, odpočatí a vzrušení po nočním dobrodružství. Počasí bylo výtečné. A všude kolem se tyčily krásné skalní masívy. V sedle Sella byl trochu šrumec, někteří z nás však stihli koupit mapy a už jsme to valili dolů, směrem Canazei. Na křižovatce Roi 1805 m jsme si dali pauzu, abychom se scukli a vydali do dalšího kopečka zase společně, aspoň chvíli. Čekalo nás sedlo Pordoi 2239 m. Druhý výstup už byl trochu otrava, bylo totiž zřejmé, že takovýchto nesmyslných stoupání je před námi ještě pár! Bylo však skvostně a čekal nás dlouhý sjezd do Arabby. Však jsme si jej taky za zády s masívem Sella vychutnali. Zvláště kroucenky těsně před Arabbou 1601 m. Aspoň jsme chvíli mohli ukázat autům, že jsou místa, kde nemají šanci. Byli jsme v polovině celé cesty a vše bylo stále O.K. To byl kromě jiného také důvod, že jsme šli v Arabbě na oběd. Na pizzu samozřejmě.

Co tomu čert nechtěl, během oběda sprchlo. To byla klika, protože když jsme vyrazili, už zase naštěstí svítilo slunce. Minimálně během výjezdu kolem městečka Varda. Sedlo Campolongo bylo ale ještě daleko. Na druhé straně šlo o nejkratší úsek s nejmenším převýšením. Většina kluků vyrazila dopředu, a protože Hance R. se nechtělo, zůstal s ní vzadu Jirka M. Toto rozdělení se ukázalo jako dosti podstatné. Při dojíždění do sedla Campolongo 1875 m začalo pršet. Na začátku jenom jemně. Jirka s Hankou se schovali pod střechou jednoho z domů u silnici ve víře, že déšť rychle přejde. Zbytek už byl o kus dál a usednul do hotelu v sedle. Jenže déšť přidával a nebral konce. Části naší skupiny tak na nějaký čas rozdělil. Asi po půl hodině marného čekání nezbylo Jirkovi a Hance než se vrhnout se do deště a 500 metrů k hotelu rychle přejet. Samozřejmě, že zmokli. Kromě naší české party seděla v hotelu ještě jedna, česká parta.

Čekání bylo otravné, protože ubíralo čas a nás čekal ještě kus cesty. Kolem 16. hodiny, kdy déšť přece jenom trochu polevil, se vydal Jirka M. jako první na silnici. Bylo to předčasné, protože ještě semtam schytal drobné spršky. Déšť se ale uklidňoval. Bohužel třetí sešup se sedla Campolongo do Corvary se nedal tolik vychutnat, neboť silnice byla mokrá a bylo chladno. Jirka M. zažil nejhorší část jízdy kolem golfového hřiště nad Corvarou. V serpentinách chytil smyk a jentaktak, že nepadl pod kola protijedoucího automobilu. Smyk však naštěstí vybral a mezi protijedoucími auty prokličkoval. Pravdou je, že ta musela téměř zastavit. Dopadlo to ale O.K., beze ztráty kytičky jsme byli pohromadě v Corvaře 1522 m.

A pak jsme vyrazili na poslední úsek do sedla Gardena. Šlo vůbec o nejdelší pasáž a možná díky úbytku sil také o nejnamáhavější.  Do sedla Gardena 2127 m nás čekalo dlouhých devět kilometrů. Šlo však především o čas. Část jsme ztratili ranní kávičkou a nucenou přestávkou kvůli dešti. První ošklivý stoupák vedl do střediska Colfosco 1620 m. Pak se silnice trochu narovnala. Kvůli dešti bylo pozdě a byla zima. Mírně prochladlí jsme dorazili v různých odstupech do sedla Gardena. Nebyl žádný prostor pro kecání. Navíc nás během posledního sjezdu chytil další liják. Nezbývalo než jet a jet a být co nejdříve u aut na Plan de Gralba 1871 m.

Byli jsme mokří, ale déšť mimo jízdu kola nebyl až tak hrozný. Otázka byla, kam se vrtnout pod širák v tomhle počasí? Vzpomínka na přírodní divadlo za St. Kassianem, kde jsme spali přede dvěma měsíci, měla cenu zlata. Cestou tam jsme se ovšem ještě zastavili v bazénu v městečku La Villa. Do zavírací hodiny nezbývala už ani hodina, ale bylo to velmi příjemné. Vláďa Peč si ale málem rozbil hlavu na kluzkých dlaždičkách. Místo na spaní jsme našli. Mírně poprchávalo, ale flek byl O.K.