Javořická vrchovina/Česká Kanada 1997: 1. den - Slavonice, Rajchéřov
První den jsme zamířili do centra České Kanady. Vzali jsme to lesem
chvílemi po asfaltu, chvílemi po lesních cestách směr hrad Landštejn. U hradu jsme
nejenom do sebe hodili první pivo, ale zajeli jsme přímo do hradu, kde se konala jakási
oslava. Protože uvnitř na nádvoří bylo příliš mnoho lidí, vydali jsme se dál.
Sjezd od hradu do Starého Města po červené byl dokonalost sama. Šlo jenom o to mít
kliku a nerozbít si hubu. V městečku byla bohužel hospoda zavřená a tak jsme museli
pokračovat dál až do Slavonic. Ty stojí určitě za návštěvu. Jak hlavní náměstí,
tak vůbec celé staré město je velice krásné. A až to bude vše v pořádku, tak budou
Slavonice architektonický skvost. Po obědě jsme zamířili směr Maříž, abychom se podívali
do vesnice, o Další cesta měla probíhat rychle, protože hlavním cílem byl Rajchéřov, území na hranicích, kde pár podnikatelů chtělo postavit obrovské zábavní centrum. Zdržela nás však první velká oprava. Zároveň jsme zjistili, že mezi námi není Jirka Hampl, známý kufrant. To by mohlo vésti k obavám, ale vzhledem k tomu, že jsme nevěděli, v které chvíli zmizel, tak nebylo ani jej jít hledat. Bylo konstatováno, že je inteligentní a když nic jiného, tak se zeptá. Bez Jirky H. jsme projížděli krajinou a vesničkami, kde lišky dávají dobrou noc. Zvláště hezká část je přejezd po loukách z Návary k rajchéřovským rybníkům. U těch jsme se moc nezdrželi. Není ani na co moc koukat. Rybníky v lese. A komáři! Otočili jsme to a vydali se přes Hadí vrch kolem rybníka Kačer přes Starohuťský les. Po civilizaci ani památky, ale cesta byla hrozná. Kolo se více nosilo. Však jsme také asi 1,5 kilometru prodírání sjeli po první slušnější cestě zpátky do Návar a lesy kolem vrchu Větrova mířili již domů. Nebylo už moc času. Zbytek cesty už probíhal spíše po asfaltu s tím, že jsme museli vystoupat na vrch Vysoký kámen. Aspoň nás na závěr čekal parádní sjezd až do Kunžaku. Večer byl velmi vydařený, neboť po večeři v kempové restauraci jsme se nahrnuli do jedné z chatiček. Ty měly všehovšudy asi tak 4x4 metrů, ale stačily i na tanec dvoutří párů. A když bylo málo místa, Vláďa Kozák na nás koukal ze skříně a Bobo Franz kouřil u okénka, ale zvenčí. |
které hned po revoluci Česká televize natočila dokument, že Maříž není
Paříž. Už to ale taková díra na konci světa nebyla. I tady bylo vidět, že lidé mají
peníze na stavbu či renovaci starých stavení.