České Středohoří 1997: 1. den - vinobraní ve Velkých Žernosekách
Účast na akci nebyla velká, sešlo se nás skutečně pár. Možná
proto, že se muselo jet auty. Cílem první etapy byla účast na vinobraní ve Velkých Žernosekách.
V sobotu ráno jsme vyrazili od hotelu Oáza. První zastávka byla u zámku v
Ploskovicích.
Do zámku jsme nevkročili, ale projeli jsme si nevelikou, ale pěknou zámeckou zahradu.
Další zastávka se odehrála v Litoměřicích, kde jsme se naobědvali v restauraci umístěné
v jedné z hradebních věží městského opevnění. Pak už jsme v poklidu směřovali do
Žernosek kolem význačného vinařského vrchu Radobýl. Ještě před cílem jsme odbočili
na Píšťany a jeli se podívat na koupaliště na břehu Žernoseckého (Píšťanského)
jezera. Pak už nás čekalo vinobraní. V Žernosekách bylo brzké odpoledne a
Burčákem jsme nakonec zásobili všechny bikerské flašky a s třesoucím se mladým vínem se vydali zpět. Opět kolem Radobýlu, který lidé znají spíše kvůli podzemní továrně Richard z II. světové války. Z Litoměřic jsme zamířili přímo na sever, což znamenalo šlapat do kopců Středohoří. Výšlap byl dlouhý a začal hned v městě. Šlapalo se bez přestání v kuse sedm kilometrů. Jediné zastávky, které jsme dělali, byly voleny účelově. Vytáhli jsme flašky a popili vždy burčáku. Burčák a takový kopec, fuj, to nešlo moc dohromady. Na Babinských loukách moření skončilo, snášela se však tma a hotel byl ještě daleko. Také byla zima. V Třebušíně nás tmavo obklopilo úplně, tak jsme vlezli do hospody. Zbytek jsme pak zdolali v noci, ale posilněni již vším možným jsme naštěstí zimu tolik necítili. Za zmínku stojí ještě hotel. On to ani tak nebyl hotel, jako spíše ubytovací zařízení pro táborové účely. Však také u něj byly chatky. Organizace byla jaksi uvolněná, po baráku lítala spousta mládeže, jídlo nám nosil kdekdo a pokoje nešly zamknout. Zvláštní. |
slavnost
vrcholila. Samozřejmě že jsme ochutnávali, co se dalo, ale především popíjeli burčák.