Ferrata Financieri / Il Colaz / 2. den / 10.7.1998

Dopoledne jsme sjeli do horní části střediska Alba, kde jsme využili lanovku vedoucí až na Ciampac ve výšce 2147 metrů. Díky tomu je ferrata Finanzieri velmi lehce přístupná. Odtud je k nástupu do ferraty "coby kamenem dohodil".

Zajištěná cesta je odvážně vedená západní stěnou vrcholu Colac / Il Colaz. Ale nemá žádná podrazácká místa. Nejtěžší část je v druhé čtvrtině, kde je úplně zastíněný zářez, který je stále vlhký. V případě námrazy dokonce nebezpečný. Nad ním začíná velmi nepříjemná sestava žebříků. Jeden je dokonce odkloněný od stěny s nepříjemným přelezem na další. Tato pasáž se zvláště nelíbila Jitce Dědinové. Není divu, skutečně nebyla  moc příjemná. A zvláště, když člověk ještě nemá dostatek zkušeností. Zbytek cesty na vrchol již není tak náročný. Upozornění průvodců na nebezpečí pádu kamenů je správné, zvláště při sestupu na jihovýchodní straně. I sestup má charakter via ferraty, jde však o lehkou pasáž, méně zajištěnou. Za mokra však může být velice nepříjemný. Při sestupu jsme nedávali moc pozor, takže od horních se docela slušně valily kameny na ty níže pochodující.

Vzhledem k tomu, že jsme vyrazili pozdě, odpustili jsme si prodloužení trasy přes ferratu Lino Pederiva (která je lehká). Nebyl již čas. Ze sedla Neigra jsme rovnou sešli loukami zpátky na Ciampac k horní stanici lanovky. Neodpustili jsme si tradiční kafíčko se štrůdlem. Abychom aspoň částečně umocnili náročnost odpolední túry, sešli jsme do Alby pěšky. Auty jsme se pak vrátili zpátky na naše stanoviště u potoka Avisio. Mezitím se k širákování na tomto místě přichystalo více osádek.