Polsko 1998: 3. den - Bieszczady / Malopolsko

 
Cyklotrasa: Kalnica 600 m - Wetlina 700 m - Wyžna Przelecz 872 m - Brzegi Górne 700 m - Przelecz Wyžnianska 855 m - Ustrziky Górne 700 m - Smolnik skryz. 550 m / 38 km - Dwerniczek 42 km - Dwernik - Nasiczne 600 m - Brzegi Górne 700 m - Wyžna Przelecz 872 m - Wetlina 700 m / 68 km
Bus: Sanok - Przemysl - Jaroslaw - Bilgoraj - parking u Zamošči

Nejjihovýchodnější cíp Polska, který sousedí s Ukrajinou a Slovenskem, jsme se rozhodli navštívit kvůli největší šanci zastihnout zde ještě náladu původní Haliče. To znamená málo obydlené krajiny obyvatelstvem, které ještě nebylo plně zasažené západní civilizací a ponechalo si něco z původního  života. Dalším důvodem bylo to, že kromě Tater, které jsme vynechali, byly Bieszczady (Beskydy) jedinou kopcovitou krajinou na naší trase. Pak už nás čekaly pouze samé (nudné) roviny. Tyhle kopce nešlo minout. Z předešlého dne jsme ale netušili, že naše představy nedojdou asi plného naplnění.

Ráno nás uvítalo teplé počasí, spaní pod širákem však nedopadlo dobře. Do oblasti Kalnice jsme přijeli za tmy. Okolí bydlibusu byl plné malých stromků, kde nešlo nalézt rovný terén. Širákování se nekonalo. Ráno se u nás zastavil příslušník pohraniční policie a vyzvídal, co máme v úmyslu. Tak jsme ho na místě zastřelili a motorku jsme vrazili do křoví. Nikdo tu starou jáwu nechtěl! Je pravda, že jsme byli blízko slovenských hranic, ale ne zas tak blízko, asi 4 kilometry. Připomínalo do staré časy, kdy v Polska platilo stanné právo a hranice se z obou stran bedlivě hlídala. Pohraničník se nakonec spokojil s nějakou odpovědí a zmizel.

Blízká říčka Wetlina nám umožnila se po dvou dnech pořádně umýt a v čistotě se najíst. Byl před námi první výjezd na kolech. Všichni se těšili, ale ani jsme nevyjeli a začaly problémy. Kolo Honzy Jelínka nebylo ve stavu, že by mohl vyrazit a závodit. Naštěstí si Ivo R, koupil nový speciální vercajk na kolo. Ale ani ten úplně nestačil. I řidiči museli vyndat své těžké nástroje. Nakonec se podařilo uvést kolo do jízdného stavu - jak také jinak - a my mohli vyrazit. Bylo skutečně krásně, slunce peklo, což nás donutilo asi po dvou kilometrech ve vesničce Wetlina zastavit. nalezli jsme houfně do místního krámku, byli jsme přeciť turisty! Nakoupili jsme limonády, mapy a pohledy.

Kousek za vesnicí Wetlina začal terén stoupat a stoupal stále více, až přešel v dupárnu. Tomáš s Markem si řekli, že se nebudou první den mordovat, to by jim mohlo zkazit koštování místních moků, a s kol slezli. První horská prémie se jmenovala Wyžná Przelecz a dosahovala téměř 900 metrů. Všichni se potili, než však polští turisté, kteří na horu vyjeli auty. Kopcovitou krajinou vedla velmi dobrá asfaltka, takže jsme si vzápětí střihli sjezd serpentinami dolů, abychom šplhali na druhé sedlo, Przel. Wyžnianskou. Výjezd nebyl už tak tvrdý jako první. Po druhém sjezdu jsme dorazili do hlavního turistického centra tohoto "vinglu", Ustrzyk Górnych. Nemohli jsme neminout místní restauračku. Nevím, co všechno si kdo objednal, ale já si dal místní boršč. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že jde o průhlednou růžovou a teplou vodu. Nebyla ale špatná. Já bych jí nazval hodně chudý boršč. Ostatní se cpali různými kombinacemi zelí. Ať už někomu chutnalo místní jídlo či ne, pivo měli dobré a hlavně vychlazené. Šlo o polské pivo. Tomáš s Markem byli informováni, že polské pivovary skoupili Holanďané a Němci, proto se lze na kvalitu polského piva již spolehnout. Žiwiec, Žubra či jiná piva si tedy můžete u našeho severního souseda bez obav dát.

Po pivečku náš čekal pohodlný, mírně klesající sjezd směrem na sever podél říčky Wotosaty. Sem tam jsme minuly na jejím břehu kemp a ve vedru se rozhodli pro koupání. Do říčky jsme nalezli nahatý a ve stejném oděvu se několik jedinců roztáhlo na blízkém stole. Jenže pak si, možná naštěstí, někdo vzpomněl, že jsme v katolické zemi a že by mohl být průšvih. Koneckonců nás ve vodě sedělo velké klubko naháčů (pro zvlášť chtivé zdokumentováno). Tak jsme radši nasedli na kola a jeli dál. U vesnice Dwerniczek jsme najeli na vedlejší doufaje, že se dostaneme do trochu divočejší přírody. Divočejší, pokud jde o hospůdky, jsme se skutečně dostali. To nebyly hospůdky, to byly brlohy!  Takové se u nás najdou ztěží. Ale světe div se, pivo bylo stále stejné kvality a chlazené. U vesnice Dwernik jsme najeli ještě na více vedlejší silnice a naše očekávání se aspoň trochu splnilo. Při výjezdu do sedla mezi dvěma poloninami, Wetlinskou a Caryňskou, jsme narazili na starou dřevěnou architekturu, kterou korunoval velice pěkný kostelík. Bohužel byl zavřený. Krajina ale pustější nebyla, naopak občas na nás vyběhli "indiáni" z nějakého dětského tábora. Po projetí této boční silničky jsme se dostali podruhé do místa zvaného Brzegi Górne a měli jsme před sebou druhý výšlap do sedla Wyžná Przelecz. Bydlibus jsme našli na kraji Wetliny. Následovalo hromadné mytí ve stejnojmenné říčce, večeře a odjezd směr Zamošč. Dál Haličí podél východní polské hranice.

Návštěva polských Beskyd ukázala, to co jsme s překvapením zjišťovali při podvečerním přejezdu z Krakówa minulý den. Polská část Beskyd narozdíl od slovenských a ukrajinských není žádná prázdná krajina nechaná napospas medvědům. Naopak šlo o krajinu turisticky velmi navštěvovanou. Je pravda, že vybavení restaurací bylo o třídu či dvě horší než u nás. Tam, kde u nás stojí hospoda, v Polsku pouze stánek a luxusní restaurace zde vůbec neexistují. Návštěvnost kraje je čistě polská, ale hojná. Tvoří jí většinou mladí Poláci s bágly na zádech a asi spící pod nebem samotným.Jde tedy o krajinu značně obydlenou a civilizovanou, pravděpodobně dávno předtím, než v sousedním Slovensku a na Ukrajině postavili vůbec první zděný dům. Kdo chce v tomto koutu skutečně být trochu sám, musí zabloudit do malého cípku, kde jsou vlastně nejvyšší vrcholy zdejších Beskyd, nebo do dolin Sanu na druhé straně hlavního hřbetu. Bohužel na hřebeny se nedá vyjet na kolech. My jsme to aspoň nezkusili.

Na závěr dne nás čekal poměrně dlouhý přejezd na trase Sanok - Przemysl - Jaroslaw - Bilgoraj a dále na Zamošč. Mezi Sanokem a Przemyslí začala být krajina o něco opuštěnější, vzdálenosti mezi vesnicemi se prodlužovali. Šlo stále o hornatější krajinu s bohatým lesním porostem. Za Przemyslí zase zcivilněla, projížděli jsme spoustu vesnic. Poněkud opuštěnější byla opět kolem Bilgoraje. Tu noc jsme skončili na parkingu pře Zamoščí. Pod širákem jsem spal pouze sám, ale během spaní šíleně otravovali komáři.