Polsko 1998: 3. den - Bieszczady / Malopolsko
Cyklotrasa:
Kalnica 600 m - Wetlina 700 m - Wyžna Przelecz 872 m - Brzegi Górne 700 m - Przelecz Wyžnianska
855 m - Ustrziky Górne 700 m - Smolnik skryz. 550 m / 38 km - Dwerniczek 42 km - Dwernik -
Nasiczne 600 m - Brzegi Górne 700 m - Wyžna Przelecz 872 m - Wetlina 700 m / 68 km
Bus: Sanok -
Przemysl - Jaroslaw - Bilgoraj - parking u Zamošči |
Nejjihovýchodnější cíp Polska,
který sousedí s Ukrajinou a Slovenskem, jsme se rozhodli navštívit kvůli největší šanci
zastihnout zde ještě náladu původní Haliče. To znamená málo obydlené krajiny
obyvatelstvem, které ještě nebylo plně zasažené západní civilizací a ponechalo si něco
z původního života. Dalším důvodem bylo to, že kromě Tater, které jsme vynechali,
byly Bieszczady (Beskydy) jedinou kopcovitou krajinou na naší trase. Pak už nás
čekaly pouze samé (nudné) roviny. Tyhle kopce nešlo minout. Z předešlého dne jsme ale
netušili, že naše představy nedojdou asi plného naplnění.
Ráno nás uvítalo teplé počasí, spaní pod širákem však nedopadlo dobře. Do
oblasti Kalnice jsme přijeli za tmy. Okolí bydlibusu byl plné malých stromků,
kde nešlo nalézt rovný terén. Širákování se nekonalo. Ráno se u nás zastavil příslušník
pohraniční policie a vyzvídal, co máme v úmyslu. Tak jsme ho na místě zastřelili a
motorku jsme vrazili do křoví. Nikdo tu starou jáwu nechtěl! Je pravda, že jsme byli blízko
slovenských hranic, ale ne zas tak blízko, asi 4 kilometry. Připomínalo do staré časy,
kdy v Polska platilo stanné právo a hranice se z obou stran bedlivě hlídala. Pohraničník
se nakonec spokojil s nějakou odpovědí a zmizel.
Blízká říčka Wetlina nám umožnila se po dvou dnech pořádně umýt a v čistotě
se najíst. Byl před námi první výjezd na kolech. Všichni se těšili, ale ani jsme
nevyjeli a začaly problémy. Kolo Honzy Jelínka nebylo ve stavu, že by mohl vyrazit a závodit.
Naštěstí si Ivo R, koupil nový speciální vercajk na kolo. Ale ani ten úplně nestačil.
I řidiči museli vyndat své těžké nástroje. Nakonec se podařilo uvést kolo do jízdného
stavu - jak také jinak - a my mohli vyrazit. Bylo skutečně krásně, slunce peklo, což nás
donutilo asi po dvou kilometrech ve vesničce Wetlina zastavit. nalezli jsme houfně do místního
krámku, byli jsme přeciť turisty! Nakoupili jsme limonády, mapy a pohledy.
Kousek
za vesnicí Wetlina začal terén stoupat a stoupal stále více, až
přešel v dupárnu. Tomáš s Markem si řekli, že se nebudou první den mordovat, to by
jim mohlo zkazit koštování místních moků, a s kol slezli. První horská prémie se
jmenovala Wyžná Przelecz a dosahovala téměř 900 metrů. Všichni se potili, než
však polští turisté, kteří na horu vyjeli auty. Kopcovitou krajinou vedla velmi dobrá
asfaltka, takže jsme si vzápětí střihli sjezd serpentinami dolů, abychom šplhali na
druhé sedlo, Przel. Wyžnianskou. Výjezd nebyl už tak tvrdý jako první. Po druhém
sjezdu jsme dorazili do hlavního turistického centra tohoto "vinglu", Ustrzyk
Górnych. Nemohli jsme neminout místní restauračku. Nevím, co všechno si kdo
objednal, ale já si dal místní boršč. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem
zjistil, že jde o průhlednou růžovou a teplou vodu. Nebyla ale špatná. Já bych jí
nazval hodně chudý boršč. Ostatní se cpali různými kombinacemi zelí. Ať už někomu
chutnalo místní jídlo či ne, pivo měli dobré a hlavně vychlazené. Šlo o polské
pivo. Tomáš s Markem byli informováni, že polské pivovary skoupili Holanďané a Němci,
proto se lze na kvalitu polského piva již spolehnout. Žiwiec, Žubra či jiná piva si
tedy můžete u našeho severního souseda bez obav dát.
Po pivečku náš čekal pohodlný, mírně klesající sjezd směrem na
sever podél říčky Wotosaty. Sem tam jsme minuly na jejím břehu kemp a ve vedru
se rozhodli pro koupání. Do říčky jsme nalezli nahatý a ve stejném oděvu se několik
jedinců roztáhlo na blízkém stole. Jenže pak si, možná naštěstí, někdo vzpomněl,
že jsme v katolické zemi a že by mohl být průšvih. Koneckonců nás ve vodě sedělo
velké klubko naháčů (pro zvlášť chtivé zdokumentováno). Tak jsme radši nasedli na
kola a jeli dál. U vesnice Dwerniczek jsme najeli na vedlejší doufaje, že se
dostaneme do trochu divočejší přírody. Divočejší, pokud jde o hospůdky, jsme se
skutečně dostali. To nebyly hospůdky, to byly brlohy! Takové se u nás najdou ztěží.
Ale světe div se, pivo bylo stále stejné kvality a chlazené. U vesnice Dwernik
jsme najeli ještě na více vedlejší silnice a naše očekávání se aspoň trochu
splnilo. Při výjezdu do sedla mezi dvěma poloninami, Wetlinskou a Caryňskou,
jsme narazili na starou dřevěnou architekturu, kterou korunoval velice pěkný kostelík.
Bohužel byl zavřený. Krajina ale pustější nebyla, naopak občas na nás vyběhli
"indiáni" z nějakého dětského tábora. Po projetí této boční silničky
jsme se dostali podruhé do místa zvaného Brzegi Górne a měli jsme před sebou
druhý výšlap do sedla Wyžná Przelecz. Bydlibus jsme našli na kraji
Wetliny. Následovalo
hromadné mytí ve stejnojmenné říčce, večeře a odjezd směr Zamošč. Dál Haličí
podél východní polské hranice.
Návštěva polských Beskyd ukázala, to co jsme s
překvapením zjišťovali při podvečerním přejezdu z Krakówa minulý den. Polská část
Beskyd narozdíl od slovenských a ukrajinských není žádná prázdná krajina nechaná
napospas medvědům. Naopak šlo o krajinu turisticky velmi navštěvovanou. Je pravda, že
vybavení restaurací bylo o třídu či dvě horší než u nás. Tam, kde u nás stojí
hospoda, v Polsku pouze stánek a luxusní restaurace zde vůbec neexistují. Návštěvnost
kraje je čistě polská, ale hojná. Tvoří jí většinou mladí Poláci s bágly na zádech
a asi spící pod nebem samotným.Jde tedy o krajinu značně obydlenou a civilizovanou,
pravděpodobně dávno předtím, než v sousedním Slovensku a na Ukrajině postavili vůbec
první zděný dům. Kdo chce v tomto koutu skutečně být trochu sám, musí zabloudit do
malého cípku, kde jsou vlastně nejvyšší vrcholy zdejších Beskyd, nebo do dolin Sanu
na druhé straně hlavního hřbetu. Bohužel na hřebeny se nedá vyjet na kolech. My jsme
to aspoň nezkusili.
Na závěr dne nás čekal poměrně dlouhý přejezd na trase Sanok -
Przemysl - Jaroslaw - Bilgoraj a dále na Zamošč. Mezi Sanokem a Przemyslí začala být
krajina o něco opuštěnější, vzdálenosti mezi vesnicemi se prodlužovali. Šlo stále
o hornatější krajinu s bohatým lesním porostem. Za Przemyslí zase zcivilněla, projížděli
jsme spoustu vesnic. Poněkud opuštěnější byla opět kolem
Bilgoraje. Tu noc jsme skončili
na parkingu pře Zamoščí. Pod širákem jsem spal pouze sám, ale během spaní šíleně
otravovali komáři.
|