Polsko 1998: 7. den - Frombork, Elblag / Warmiňsko-Mazursko

 
Trasa autobusu: Gyžicko - Frombork
Cyklotrasa:
Frombork - bus - Pogrodzie 0 km - kola - Tolkmicko - Kadyny - Suchacz - Elblag cca 40 km
Trasa autobusu: Elblag - cca Malbork

Sedmý den zájezdu byl věnován kombinaci poznávání důležitých prusko-polských míst a cyklistice. Ocitli jsme se na specifickému území Polska, Prusku, které do první světové války dlouho k Polsku nepatřilo. Kromě přítomnosti německy mluvícího obyvatelstva poznamenala kultura této části i blízkost moře. Dopoledne jsme navštívili město FROMBORKU, jehož existence je spojena s historií Warmiňské kapituly (biskupství). Na konci 13. století přijeli do této části země němečtí kolonisté z Lűbecku a našli zde novou základnu poté, co jejich předešlá v Braniewu byla vydrancována baltským kmenem Prusů. Tedy předtím, že byly původní kmeny vyvražděny řádem Německých rytířů. Sídlem nového biskupství se stalo městečko Lidzbark Warminski. Biskupové se zaměřili i na mírnou vyvýšeninu na pobřeží, kterou během jednoho století přeměnily v opevněné město, Frombork. Městu dominovala katedrála, proto se nazývá Katedrální vrch / Wzgórze Katedralne. Od těchto dob Frombork stále posiloval svoji obranyschopnost, ale nikdy neměl obranné zdi a byl několikrát napaden. Zde mj. strávil druhou polovinu svého života Mikoláš Koperník (1473-1543) a prováděl svá pozorování, byl zde též pohřben. Bohužel roku 1626 Frombork zplundrovaly švédská vojska a vykradly co se dalo, též katedrální knihovnu s Koperníkovými soubory. Během II. světové války bylo město z 80 procent zničeno. V důsledku toho je dnes Frombork malé, ospalé městečko s dominancí katedrálního komplexu. Ta byla také cílem naší návštěvy.

Na Wzgórze Katedralne se nacházejí tyto památky: Stary Palac Biskupi, Muzeum Kopernika v jedné z věží - Wieži Kopernika a Wieža Radziejowskiego. Téměř všechny budovy komplexu jsme prošli. Nejzajímavější byla asi návštěva věže Radziejowskiego, kde se dá vystoupit až na vysoký ochoz, ze kterého je nádherný výhled na celý areál a mořských záliv. Je zde umístěno i Foucaultovo kyvadlo, které slouží k dokázání, že se země otáčí. Po prohlídce, která trvala celé dopoledne, jsme sešli do přístavu. Průvodce měl pravdu, městečko bylo "chcíplé". Přístav nic moc. Představa, že zde najdeme rybářské čluny a rybářský ruch a možná i nějakou rybí restauraci na zakousnutí, to byla mýlka. V přístavu bylo mrtvo. Kromě ochablého městského života v důsledku zničení během II. světové války je druhým důvodem to, že Zalew Wišlany, na jehož březích Frombork leží, Rusové z bezpečnostních důvodů za doby totality umrtvili. Vše kvůli blízkosti ruské strategické námořní základny Kalinigrad/Královec. V současnosti je však již možné za poměrně tučný peníz (cca 80 zlotůvek, tj. cca 800 Kč) Královec navštívit. Cestuje se raketovou lodí. To bylo lákavé, ale do plánu se to moc nehodilo, neboť šlo o výlet byl na celý den. Řekli jsme si: Určitě příště!

Doba totality postihla i další město na pobřeží zálivu Wišlany, Elblag. Kdysi živý námořní přístav a velice rušný námořní kanál táhnoucí se daleko do vnitrozemí v důsledku ruské blokády zcela odumřel. Nechali jsme se z Fromborku vyvézt asi 20 kilometrů do vesničky Pogrodzie, protože jsme nechtěli jet po hlavní silnici. Sedli jsme na kola a po příbřežní komunikaci jsme projížděli podél zálivu vesničkami, které měli tu více tu méně rekreační charakter. Cesta naštěstí nebyla úplná rovina, takže z vršíčků byl záliv vidět. Břehy byly jinak zarostlé širokými pásy rákosu a dostat se k moři nebylo zase až tak jednoduché. Příjezd do ELBLAGU (foneticky asi takto: Elblong) jsme naplánovali společný, abychom se neztratili v neznámém městě a společnými silami lépe našli autobus. Jedinou mapu jsem měl totiž pouze já. Slabé povahy se mne tudíž museli držet. Kdo se nám ale ztratil, byl Jirka Hampl. Jel jinam. Dlouho jsme na něj čekali na kraji města. Hledání nebylo nijak jednoduché. Museli jsme vyslat i spojky na různé strany. Místo jsme nakonec našli, ale bus na něm nestál. Času bylo ale habaděj, tak jsme dali rozchod a sraz zase za nějaký čas.

Elblag sám není až tak význačným místem, přesto i zde jsme natrefili na neopominutelné pamětihodnosti připomínající pruskou minulost. Především místní katedrála stojí za okouknutí. Pruská architektura v kraji je stavebně jasně rozlišitelná od vnitrozemské architektury, používá totiž červených cihel. Cihly nepotřebovaly omítku, protože byl dvakrát přepáleny, aby odolávaly slané vodě. Samotnou kapitolou Elblagu je kanál a přístavní doky. Pohled na ně byl velmi smutný. Vypovídal až příliš o tom, co se dělo v dobách, kdy poroučela ruská vojenská soldateska. Otázkou je, zda-li námořní přístav v těchto místech bude mít ještě někdy šanci se vzmoci. Tato část Polska má však určitou šanci vrátit se rychleji do původního stavu než jiné části země. Důvodem je, že tuto krajinu z piety navštěvuje mnoho Němců a turistika přináší peníze.

Na závěr dne jsme s bydlibusem zažili mírné dobrodružství, neboť jsme jej nemohli najít ani později. Na určeném místě nestál ani v pozdějších hodinách. Ježděním sem a tam jsme objevili benzínovou pumpu na kraji města s příjemným bistrem a řekli si, tudy bus bez nás nemůže projet, aniž bychom si jej nevšimli. Jak jsme řekli, tak se i stalo. Někteří se cpali v bistru, jiní hlídali na silnici. Bus se samozřejmě našel. A pak již hurá směrem na největší německou/polskou památku v Polsku, hrad Malbork! Byl někde před námi 30 kilometrů. Šlo jenom o to najít fajn místo na spaní, do Malborku jsme chtěli dorazit brzy ráno další den.