Polsko 1998: 8. den - Malbork, Gdaňsk / Pomořansko
Byli jsme v dalším kraji Polska, Pomořanska. O toto území Poláci
staletí válčili s Němci. Na rozbroje si v podstatě Poláci založili sami, neboť sémě
Řádu německých rytířů si do svého hnízda zaseli sami. Rytíře si pozvali na
pomoc proti baltským kmenům a ti v r. 1276 započali se stavbou hradu, který byl během tří
desetiletí dokončen. R. 1309 se sem Řád přesunul z Benátek a MALBORK (Marienburg)
se stal novým sídlem Velmistra řádu. Vliv a moc řádu natolik zmohutněla, že ohrožoval
své polské hostitele. R. 1457 byl hrad jedenkráte dobyt v průběhu 13leté války a Řád
německých rytířů byl definitivně poražen, I Češi mají s jeho historií cosi společného. V památné bitvě na polích u Grűnwaldu dostal Řád řádně na "zadek". V řadách polských vojsk stáli i žoldnéři z Čech. Jan Žižka zde ztratil údajně jedno oko. Osobně si pamatuji, jak jsem jako dítě byl uchvácen působivým polským filmem Křižáci. Při vstupu do hradu jsme zjistili, že ke kase se táhne strašně dlouhá kolejka (fronta). Měli jsme však kliku a vzpomněli jsme si, že jsme do pokladny dopředu poslali fax, že chceme hrad ve skupině Čechů navštívit. Skupiny měli totiž jiné okénko a u té téměř nikdo nebyl. Vše bylo za chvíli vyřízeno, následovala jako obvykle debata, v jakém jazyce chceme průvodce. My řekli podruhé "v polském". Dostali jsme kulhajícího člověka asi v našem věku, který vypadal jak po třídenním flámu. Byl to však showman! Jeho výklad bojů měl podobu skutečného útoku. Tak si představuji průvodce. A to bylo nutno jet do Polska! Prohlídka normálně trvá velmi dlouho, dvě až tři hodiny. My jsme se domluvili, že nepotřebujeme slyšet každý detail, že nám jde spíše o pochopení ducha dějin a co se na hradě dělo. Téměř vše nám průvodce předvedl. Z Malborku jsme se přesunuli do 60 kilometrů vzdáleného GDAŇSKU, kde jsme si nechali na kraji města vyložit kola. Od tohoto hanzovního města jsme si moc neslibovali, rozhodli jsme se jej však celé projet na kole, pokračovat podél pláží rekreačního satelitu Sopot a skončit někde v Gdyni. Rybářská vesnice z 9. století byla koncem 10. stol. anektována nově se rodícím polským státem a byla zde postavena pevnost. Historie Gdaňsku je však více spojena s německým obyvatelstvem. Danzig (Gdaňsk) byl ve středověku hanzovním obchodním centrem Řádu Německých rytířů a časem se stal největším baltickým přístavem. Německé obyvatelstvo tvořilo nadpoloviční většinu jeho obyvatel. Přestože přes tři sta let město patřilo k polskému království, zachovávalo si autonomii a nezávislost, bylo kulturním a kosmopolitním centrem s vlastní historií, které kontrolovalo většinu polského obchodu. Napoleon říkal, že je „klíčem ke všemu“, Hitlerovi se zdálo, že je to nejlepší místo, kde začít II. světovou válku. Také málokteré evropské město bylo zdevastováno v průběhu války tak, jako Gdaňsk. Z novější historie je nutno připomenout, že r. 1980 v docích začala působit Solidarita.
Nejdříve jsme vyrazili k Westerplatte, kde "začala" II. světová válka. Na místě, kde se kdysi hrdinně bránili polští vojáci je dnes mohyla na konci rozsáhlého parku. Poté jsme zamířili do přístavu a z něj do historického centra. Hned na začátku svého líčení bych zdůraznil, že Gdaňsk nás překvapil. Přestože jsme nic světoborného neočekávali, opak byl pravdou. Gdaňsk skutečně stojí za vidění. Kanál s krásnými domy připomínající příslušnost k Hanze, hlavní náměstí a boční ulice jsou nádherně renovované. Jestli bych se v Polsku někam vrátil, tak do Gdaňsku. Na kole jsme samozřejmě měli určité možnosti prohlídky omezené. Navíc uličky bylo narvané lidmi. Glowne Miasto je krásná historická čtvrť a architektonicky velmi bohatá. Stará čtvrť byla vystavěna v pol. 14. století podél centrální osy sestávající z ulic Dluga a Dlugi Targ. V centrální části leží Rynek, souběžně probíhá několik dalších ulic, které k bývalému přístavu, dnes neširokému kanálu, vyúsťují velkým množstvím obranných brán. Základní osa se stala později známá jako Královská cesta, na které se konaly tradiční parády během občasných návštěv krále, a je jednou ze tří královských ulic v Polsku (plus Warszawa, Kraków). Je nejširší, avšak krátká, pouhých 500 m, architektonicky však impozantní s tradičním místem vstupu, bránou Brama Wyžynna plus Przedbramie (Foregate). Gdaňsk je prostě architektonický skvost a není potřeba jmenovat spoustu dalších pamětihodností. Lepší je vidět. Po tomto zjištění nám bylo trochu líto, že jsme na odpoledne naplánovali cykloprohlídku a museli tak hlídat čas na dojetí do Gdyně. Ale nedalo se nic dělat a my museli Gdaňsk opustit. Snažili jsme se jízdou kopírovat mořské pobřeží. Výjezd po hlavní třídě plné provozu trval dlouho, než se nám podařilo zahnout na boční ulici vedoucí k plážím. Na pobřeží byl nával. Vyrazili jsme po příbřežní pěšině, která nás zavedla nejdříve do Sopot. Ty působily klidně, také jak jinak, když je to mořské letovisko a lázně. Těsně před Gdyní cesta podél moře skončila a do cesty se nám postavila skála. Museli jsme zpátky na hlavní silnici a především do kopce. Jízda mezi auty moc příjemná nebyla. V centru Gdyně jsme zajeli nejdříve do starého přístavu, kde byly k okouknutí velká námořní školní plachetnice a jedno válečné plavidlo polského námořnictva. Gdynia je mladé město vč. nového přístavu, kam se přesouvá většina aktivit z Gdaňska. V současné době je druhým největším polským přístavem po Štětínu. A začalo hledání bydlibusu, které pro změnu nebylo zase jednoduché. Kroutili jsme se stále dokola u nádraží, než jsme narazili na spřátelené obličeje. Ty nám poradili, že bus je v jedné postranní uličce, ne u nádraží. Už ani nevím, jestli setkání s ostatními byla náhoda, nebo jestli šlo o hlídku, která měla u nádraží polapit cyklisty pochybující, zda-li si místo srazu dobře zapamatovali. Stejně jako minulý den se všichni našli a mohli jsme se vydat podél Gdaňského zálivu při zapadajícím slunci k Helské kose. Ten večer byl před námi tento hlavní úkol: Pojíst mořské ryby. Zaparkovali jsme - jak jinak - u benzínové pumpy na kraji kosy, v městečku Wladyslawovo. Ve skupině jsme jej prošli hledaje tu pravou restauraci. Přestože ves žila docela čilým nočním životem, nemohli jsme na ní narazit. Nakonec jsme se vrátili na hlavní silnici, kde bylo nejvíce restauraček, nebo spíše putyk z papundeklu. V jedné jsme zarazili, někdo venku, někdo uvnitř. Restaurace byl hodně přehnaný název, spíše šlo o kiosk. Objednávky byly trochu koupí zajíce v pytli, protože polské názvy nám nic neříkaly (české by nám toho také moc neřekly). Při čekání jsme si jako předkrm dávali nakládané slané rybičky, které byly velmi dobré. Vše bylo výtečné včetně toalety. Ta zjevně patřila veřejnosti i k bytu personálu. Nejspíše v ní chvíli sedávali hosté a chvíli si hrálo dítě domácích. Důležité však bylo, že jsme jedli ryby! Byly výtečné. Úkol byl splněn. |
Velmistr řádu hrad opustil a přesunul se
do Královce (Königsbergu). Od té doby se hrad stal rezidencí polského krále, ale během
švédské invaze jeho význam upadl. Po 1. dělení Polska připadl pod Pruskou správu,
která jej přizpůsobila pro své aktuální vojenské účely. Sloužil jako garnisóna.
Ale již v 19. století nastala změna, neboť stoupl zájem o tento monument s cílem proměnit
jej v symbol vítězného středověkého Německa. V důsledku toho byl hrad restaurován.
Ne však čistě historicky, ale přetvořen v pomník. Během II. světové války značně
utrpěl a restaurátorské práce musely započít opět po obnovení Polska. Ukončeny byly
v r. 1970 a v jejich průběhu byly odstraněny monumentální nesmysly, hrad dostal původní
podobu. V současné době jsou na něj hrdí nejenom Němci, ale i Poláci, kteří o něm
tvrdí, že je to nejrozsáhlejší hrad v Evropě.
Komunistický režim se rozhodl obnovit Gdaňsk kámen po kameni. Dnešní procházka po Gdaňsku
návštěvníka v podstatě vrací do doby, jak město vypadalo v 16. století,
architektonicky přitom více připomíná flanderská města než polská. V současnosti
je největším městem severu Polska, společně se Sopoty a Gdyní se oblast nazývá
Trojmiasto, které se rozkládá v délce 35 km podél Zatoky Gdaňska a velikost populace
se blíží hranici jednoho miliónu obyvatel.