Polsko 1998: 9. den - Mierzija Helska / Pomořansko
Předposlední den našeho poznávání Polska nebyla na programu žádná památka, žádný hrad, pouze úzká písečná kosa, kterou jsme si vybrali na mapě právě pro její tvar. No řekněte, silnice vedoucí asi 34 km od západu k východu a na každou stranu jen pár metrů? Dlouhý písečný poloostrov měl v základu asi 300 m šířky a většinou nepřesáhl půl kilometru. Pouze na konci se rozšířil do bambule široké dva až tři kilometry. Jeho nejvyšší bod činil 23 m nad mořem, většinou byl porostlý borovicemi s pitoreskně pokroucenými od větru. Během jízdy byla vždy možnost zajet si na tento či onen kraj, ať už na sever či na jih a vykoupat se. Lepší byl však mořský kraj, protože na straně Gdaňského zálivu není pobřeží přístupné po celé délce. Naopak na straně Baltického moře byly na pobřeží velké písčité duny. Zase tam více foukalo. No neprojeďte si takový kus přírody. Polostrov je „ohrazen“ dvěma rybářskými přístavy, Wladyslawowem na začátku písečné kosy a městečkem Hel na špičce. Mezi nimi je ještě třetí přístav Jastarnia a tři menší vesničky. Většinou jde o letní letoviska. V létě bývá na poloostrov vjezd automobilů omezen. MIERZIJA HELSKA prostě slibovala nový zážitek. A vzhledem k zlepšenému počasí také šanci se celý den koupat, kdy se zachce.
Městečko Hel bylo živé, plné turistů. S Hankou a Ivem jsme za každou cenu museli opět pojíst ryby, Táňa s Vláďou je mít nemuseli a šli radši na kávu. My jsme si našli skutečnou útulnou vinárničku na hlavní třídě, a ne kiosk jako minulou noc. Jediný problém byl, kam s koly? Ale byli jsme asi vzácnými návštěvníky, nebo jedinými, a mohli jsme si vzít kola dovnitř. Oběd byl výtečný, víno samozřejmě cizí provenience. Poté jsme se vydali k místní raritě, majáku, ale nelezli jsme na ně, naopak jsme šlapali k písečným plážím na severní straně kosy. Cesta byla plná lidí, kteří nechtěli před koly uhýbat a byli dokonce nevraživí. Asi viděli kolo poprvé. Pláž byla narvaná, tak jsme se otočili a cestounecestou, lesem jsme hledali cestu zpátky na hlavní silnici. Hodinky totiž ukazovaly, že jsme se s obědem docela courali a téměř 40 kilometrů zpátky budeme muset švihat. Vytvořili jsme stíhací trojku, Ivo musel stisknout zuby, i když jej trápilo štípnutí. a šlapali jsme ostošest. Časovou ztrátu jsme jak jinak stáhli a dohnali i zadní voj našich lidí. Protože zbývala hodinka, rozhodovali jsme se pro první vstup do moře. Ale asi jsme ten správný čas prošvihli, nikomu z nás se už nechtělo. Asi kvůli větru. To ostatní, jak se ukázalo, se koupali hojně. Mnozí se dokonce vykašlali na nějakou jízdu na kole a zalehli do písečných dun hned za Wladyslawowem. Tvrdili, že strávili kouzelný den koupáním a poleháváním na slunci. Věřím, každému podle jeho přání. A hurá, směr domov. Jenom směr, ne domov. Čekal nás dlouhý přejezd do centrální části Polska, kde se dotýká Pomořansko s Velkopolskem, zemí, kde polské království vzniklo, kde to polské kdysi začalo. Kde jsme té noci spali, už skutečně nemám tušení. |
Dopoledne jsme vyrazili víceméně společně, ale záhy jsme se
roztrhali na malé skupinky. Zájmy byly prostě různé. Asi po deseti kilometrech jsme se
rozhodli silnici opustit, protože provoz na ní byl silný a jízda ne vždy příjemná. Přejeli
jsme železniční úzkokolejku, která vede vedle silnice středem poloostrova, našli lesní
cestičku vedoucí borovicovými háji a jeli po ní, co to dá. Občas jsme vyjeli k písečnému
výjezdu, abychom se pokochali pohledem na Balt. Bylo větrno a u moře bylo minimum lidí.
Asi po deseti kilometrech jízdy jsme se museli vrátit zpátky na silnici, protože kosa se
zúžila a cesta skončila. Zastavili jsme se v příjemné rybářském městečku
Jastarnia, kde kotvily rybářské škunery. Bohužel zakousnout se do nějaké rybičky
bylo nemožné. Restaurace či stánky cestou téměř neexistovaly. Tak jsme pokračovali dál
s cílem dosáhnout městečka Hel na konci. V závěrečné pasáži se kosa začala rozšiřovat
a objevily se vojenské závory u postranních výjezdů do lesa. Pochopitelně. Poloostrov
svým způsobem hlídá vjezd do Gdaňské zátoky. Na začátku II. světové války se na
něm poměrně statečně bránila polská posádka německé přesile. Při vjezdu do městečka
Hel potkala Iva druhá nešťastná příhoda, pod brýle mu vlétla vosa a bodla jej. Ve
chvíli měl značný otok. Sečteno s pošramoceným ramenem to bylo k vzteku.