Dolomity 1999: 2. den - ferráta Franco Gadotti / Valacia / Marmolada

Po snídani jsme busem přejeli Karrerpass a sjeli do údolí Fassa, abychom v městečku Pozza di Fassa zabočili do postranního údolí di Snicolo, které je trochu stranou zájmu turistů. Nástupištěm pochodu i místem odjezdu po celodenní trase byla chata Soldanella (1416 m). Cílem byl masív Vallaccia/Valacia, který se počítá do horské skupiny Marmolady, i když stojí osamoceně stranou. Přístupová cesta vedla údolím Valacia strmě nahoru. Začátek to nebyl moc příjemný. V horní části těsně před bivakem Zeni se do cesty postavila krátká pasáž, která byla jištěna lany. Nešlo však ještě o ferratu. Těsně nad touto pasáží byl bivak Zeni ve výši 2100 metrů. Výstup byl psaný na dvě hodiny, nejrychlejší z nás jej zdolali za 1:15, ostatní došli v rozmezí 5 až 15 minut po nich. V tomto místě se také dělily cesty ferratistů a pěšáků.

Od bivaku Zeni k nástupu do ferraty bylo nutno ještě vystoupat po strmé stezce ke kolmé stěně, která trčí na západní straně masívu. Ferrata začala krátkým podlezem pod touto stěnou. Po chvíli jí však opět vystřídala horská stezka, která prudce stoupala serpentinami travnatým úbočím do prvního bezejmenného sedélka (2390 m) pod vrcholem Sas Aut. Krátkou úžlabinou se po úpatí hory došlo během pěti minut do druhého, o malinko výše položeného sedla Sas da le Undesc da Vich (2405 m). Kdo měl chuť, odbočil zde z hlavní cesty a došel na boční vrcholek Cima Dodici/Sas da le Doudesc (2446 m). Stálo to za to, z vrcholu je přenádherný rozhled po údolí Fassa a na protilehlé vrcholy masívu Rosengarten a bůhví až kam daleko.