Korsika 1999: 2. den - Bastia, la Calacuccia

Za letištěm na jih pod Bastií jsme uhnuli od pobřeží a zatočili do hor. Silnice začala okamžitě stoupat, ráz krajiny měl jižní nádech.  Naštěstí jsme tu byli brzo a tak byla vegetace ještě zelená a ne vyprahlá. V létě musí být asi pěkně spálená. Těsnou soutěskou se komunikace motala směrem vzhůru podél říčky Golo souběžně s železniční tratí. Po levé ruce jsme celou dobu měli kopce Castagniccie, kam jsme ale nemířili.

Za letištěm na jih pod Bastií jsme uhnuli od pobřeží a zatočili do hor. Silnice začala okamžitě stoupat, ráz krajiny měl jižní nádech.  Naštěstí jsme tu byli brzo a tak byla vegetace ještě zelená a ne vyprahlá. V létě musí být asi pěkně spálená. Těsnou soutěskou se komunikace motala směrem vzhůru podél říčky Golo souběžně s železniční tratí. Po levé ruce jsme celou dobu měli kopce Castagniccie, kam jsme ale nemířili.

Cílem bylo městečko Francardo (300 m n. m.), vůbec první místo sundávání kol a do sedel! Čekalo nás převýšení cca 500 metrů. Korsika je pro "kopečkáře" cyklistický ráj, bez ustání nahoru a dolu, nahoru a … Ke křižovatce Pont de Castirla (345 m n.m.) to šlo, silnice mírně stoupala, asi jsme byli ještě plni síly a tak jsme uháněli i v mírném stoupání. Jenže pak se silnička vklínila do kouzelné soutěsky SCALA DI ST. REGINA a silnice to vzala pořádně do kopce. Komunikaci začali stavět v roce 1889 pomocí dynamitu. Po staré cestě byli lidi schopni projet akorát s pomocí oslů. Dodnes je to jediná možnost, jak se dostat z východu na druhou stranu skrze masív vysokohorského pohoří. Jinak se musí použít daleko více na jihu silnice do Ajaccia. Bylo apríla, poslední dubnový den, proto muselo být zákonitě asi takové vedro.