Korsika 1999: 6. den - horská městečka
Ráno lilo a všude se válela mlha. Nebylo moudřejší večera, bylo
stejně hnusné. Jaká přeškoda. Z toho mála, co bylo vidět z busu, bylo zřejmé, že
cesta ze sedla Col de Eustache (986 m) do sedla Col de Bavella musí být skvostný bikerský
zážitek. Úzká horská silnička vedla divokou a opuštěnou horskou přírodou. Místo
toho jsme trasu projížděli busem a abychom zabili den, popojížděli jsme od městečka
k městečku a čekali, jestli se počasí umoudří. Občas jsme zastavili a "utráceli"
čas. Doslova i do písmene. První zastávka byla v městečku Aulléne (850 m). Lilo, ale
byl zde otevřený krámeček. Furt lepší než nic. Středobodem této oblasti a i naším středobodem se stalo městečko Zonza (784 m). Kulturním i žrádelním centrem. Měla více než jednu restauraci a pořádný krám na potraviny, i když otevíral až v 15:00. Poté, co kluci s busem málem zasekali místní křižovatku, takže se na vytáčení vozu s vlekem přišla málem podívat celá vesnice, jsme hráli na parkovišti karetní hry, protože venku se stále naprosto nesmyslně valily přívaly vody. Sem tam jsme zašli na kávu a čekali, až už konečně otevřou ty zatracený potraviny. Musíme také přece ochutnat jejich místní speciality, zvláště sušenou šunku Coppu! A pak konečně krámeček otevřeli! Najíst, karty a zase do krámečku! Čekání na tmu bylo nekonečné, počasí se změnit nechtělo. Když se setmělo a krám zavřeli, sjeli jsme kousek níž pod Zonzu a v zatáčce s rezervoárem vody pokračovali téměř ve všem, co jsme dělali přes den. I v době ukládání ke spánku stále neutěšeně lilo. Vyhlídky na druhý den byly černé. Ráno moudřejší večera, ne? |
Městečka byla jinak mrtvá, protože
sezóna ještě nezačala. Většina domů měla zadělané okenice a čekala asi na dobu,
kdy vedro vyžene majitele z údolí do hor. Drobná šlechtická sídla okupovaly
akorát krávy. Dalším městečkem byla Quenza (800 m).