Korsika 1999: 7. den - Bavella, Porto Vecchio
K ránu se počasí tvářilo všelijak, na nebi se převalovaly veliké mraky, ale voda seshora již žádná, občas vykouklo i slunce. Část se rozhodla pro výjezd na kolech přímo ze Zonzy (784 m) do sedla COL DE BAVELLA (1218 m), druhá pro výjezd busem, protože se chtěla pokusit absolvovat druhý pěší výstup do masívu Bavelly. Ten se však nekonal, protože vršky tonuly v mracích, zatímco níže v údolích bylo evidentně daleko lepší počasí. I potencionálním "trekistům" nezbylo nic jiného, než sednout na kolo. Jediné rozumné se zdálo zmiznout z hor dolů k moři. Nebyla to zase tak nelákává myšlenka, protože bylo před námi 50 kilometrů sjezdu. Ze sedla vedlo více cest, takže se zájezd rozdrolil do malých skupinek a každá vyrážela po svém s cílem dosáhnout přejezdného sedla Bocca de Pelza (874 m). My jsme se rozhodli jet po písčité cestě pod skalními stěnami Bavelly. Ty bylo možno občas mezi mraky zahlédnout. Byla docela zima a jeli jsme v bundách. U odbočky k vodopádům Piscia di Gallo se různé skupinky opět setkaly. K vodopádům nakonec nikdo nešel, nikdo neměl chuť šlapat, když už seděl na kole. Počasí bylo stále všelijaké, občas zamrholilo a tak myšlenka uniknout počasí v horách převážila nad jakýmikoliv jinými úvahami. U přehrady Barocaggio l´Ospedale (900 m) jsme potkali doprovodný vůz našich "známých" Amíků a byl nám nabídnut jejich milou a od šmíru zamazanou kanadskou průvodkyní šampus. Nepohrdli jsme, zatímco Amíci vlastní zdroj pití minuli bez zájmu. Dozvěděli jsme, že jeden z Američanů leží v nemocnici, neboť jej minulý den zachytil soutěžák trénující na rallye Korsika. A pak už začal další skvělý sjezd, kdy snad každý metr s kopce znamenal půl stupně na teploměru nahoru. Amíky jsme po čase přemleli, moc šancí neměli. Vypadali ovšem velmi sportovně, to se musí přiznat. My snad taky. V dálce se začal rýsovat záliv PORTA-VECCHIA a slunce přibývalo s každou zatáčkou. |
