Korsika 1999: 8. den - Bonifacio
Ráno jsme se busem i s koly v návěsu vydali na návštěvu proslulého korzárského města, BONIFACIA. Hned na parkingu nás odchytil místní náhončí místních loďařů. Choval se, jako by čekal pouze na nás. Hned nám "udělal" slevu na projížďku, že jsme to byli my! Přirozeně jsme podlehli až na Reifovi a vydali se motorovou lodí na moře asi na hodinovou prohlídku kolem bílých útesů Bonifacia. (Jestli si dobře pamatuji, stál lístek pro "naši" skupinu 30 franků, tak si to můžete porovnat.) Vyjížďka byla příjemná, minimálně nám umožnila si vyfotit město na skalách z moře. Následná prohlídka opevněného města probíhala klasicky, furt člověk zakopával o skupinky našich Čechů. Snad akorát na konci města u Hřbitova námořníků jich bylo málo, tam už mnozí ve vedru nedošli. Hřbitovy na Korsice stojí za pozornost. Hrobky jsou téměř malé domečky.
Návrat zpátky na mys Capu d´Asciaio probíhal individuálně. Kdo chtěl, mohl se vrátit busem a být brzo v moři (Hanka R. a Olina Z.). Někdo jel přímo po hlavní silnici ve směru na Porto-Vecchio (cca 30 km) a jiní si vymýšleli, jak si trasu zpestřit jízdou podél pobřeží. Byla to vlastně pohodová jízda, v cestě stál pouze kopeček Bocca dell´Oro (100 m). Ale všechno se dá zkomplikovat, jak někteří dokázali. Nejvíce na tom zpracoval Láďa Kozák. Bloudil. On nakonec dojel samozřejmě v pohodě, jistě si pochválil, že si dobře zatrénoval. Chudák Hanka Zelená, ta byla ovšem grogy. Zatímco většina měla v nohou pouze 40 kilometrů, Hanka 60. Holt s Vláďou to nebylo moc na dlouhé válení po teplém písku. Navečer se nám "podařilo polapit" dvě Italky a zahrát si chvíli volejbal. Pak jsme je přenechali velkoryse našim řidičům, kteří je pak přenechali jejich manželům. "Soukromá" večeře v restauraci na pláži byla dokonalá a levná. Byli jsme jedinými hosty, protože majitelka otevřela jenom kvůli nám. Po večeři následoval večírek s muzikou. Co více by si člověk mohl přát? Jaká jiná dovolená to může překonat? |
Přestože nebyla sezóna, v Bonifaciu bylo turistů dost. Je
to nejvyhlášenější město na ostrově. Bonifacio podle průvodců prostě musíte vidět!
Kromě naší "velké" výpravy z Čech byli hlavními turisty postarší Němci.
Jak to tu musí vypadat v sezóně? Ze souvenirů určitě stojí za zmínku výrobky z
korku. ty jsou proslavené. Přestože nikdo z nás nic nekoupil, bylo se na co dívat. Z
korku dokonce vyrobili dámskou sukni! Jediný, kdo nad souveniry nemusel přemýšlet, byla
Marie Svátková. Ta se na prohlídku slavného města vykašlala a vydala se již dopoledne
přes kopec ke svému oblíbenému vinnému sklípku a po návratu zabrala pláž sama pro
sebe.