Dolomity 2000: 2. den - ferráty M. Strobel + T.Cengia / Pomagnanon/Cristallo
Kvůli kameře jsme se několikrát seřadili v hada a snažili se "sjíždět" jednotným krokem pěkně v lajně. Had se nám však záhy rozpadal. Museli jsme totiž stále dávat pozor na odbočku k ferratě Terza Cengia. Minout jí znamenalo nebezpečí zbytečného stoupání. Neminuli jsme ji však. U rozcestníku cca 100 m po úpatím levého skalního hřebene (při pohledu dolů, cca 1800 m) stála veliká skupina lidí, která přicházela zezdola od Cortiny a mířila naším budoucím směrem. Zase vznikalo nebezpečí, že když budou pomalí, budeme se za nimi muset otravně táhnout. Šlo o výpravu Čechů. Jak jinak! Letos jsme naše "bratry" a "sestry" potkávali v Dolomitech skutečně na každém kroku. Už zbývají pouze české nápisy a posunout hranici. |
Bylo poledne, doba oběda. Postupně přicházeli další a další účastníci.
Někde na konci našeho peletonu Aleš Peč pomáhal odborně svým "sapáckým"
lidem. Zadního voje jsme se nedočkali, neobjevili se totiž ani po půlhodinové pauze.
Dostali jsme však zprávu, že poslední skupina již není daleko. Zdvihli jsme zadky a to
i ti, co seděli teprve chvíli, a vydali se k sedlu Forcella Pomagnanon 2178 m. Zde
začínal sestup kuloárem plným nebezpečně padajícího kamení. Poměrně bezpečný
sestup takovým kuloárem přichází v úvahu, když najdete bohatý jazyk na šutry. Čím
menší kameny, tím lepší. To se pak jede dolů téměř "mílovými" kroky. V
tomhle kuloáru jsou takové jazyky spíše dole, ale i nahoře jsme sem tam nějaký našli.
Je potřeba jenom dávat pozor, aby bylo dosti podkladu. Jakmile podklad zmizí, je nebezpečí,
že člověku ujedou nohy a nebezpečně se vyválí. Občas je také potřeba přeskočit včas
do jiného jazyku, když ten původní mizí. Když se toto ale všechno povede, tak místo
hodinového sestupu jste dole za pár minut.