Pyreneje 2000: 12. den - feráta a bike v okolí Lago di Garda

Povinnou 8hodínovou zastávku pro bus využil každý jinak. Část sedla na kolo a jmula se projíždět tunely podél jezera Lago di Garda. Bylo to prý velmi nepříjemné, protože v nich nebylo vidět a bylo jich na západní straně moc. Kvůli tomu se skupina z 1. kupé nechala přeplavit na východní stranu jezera, kde už byly "pouze" čtyři tunely. Já šel s druhou polovinou busu slézt ferratu Cima S.A.T. Via dell´ Amicizia. Výběr na ní padl proto, že byla na pěší dojití přímo z městečkem Riva del Garda. Mírným problémem bylo pouze nalézt její nástup. To nám trvalo asi půl hodiny. Jen jsme nástup našli, Jindra G. se zavřel do budky WC, pancéřové dveře za ním tiše zasyčely a bylo po něm veta.

Vrchol Cima S.A.T. není nijak vysoký, "pouze" 1250 metrů. Bohužel Riva je pouhých 78 metrů nad mořskou hladinou. Podle rozpisu měl výstup činit 1200 m, z toho ferrata cca 600 metrů, čas výstupu byl psán na 4 hodiny, ferrata pak cca 2 hodiny. Se sestupem měl celý okruh činit 5 až 6 hodin. Odjezd busu byl přesně stanoven na 16. hodinu, takže jsme měli pouze hodinku rezervu. Při začátku v 8:00 jsme ještě s 2 x 30 minutami museli počítat pro průchod městem. Časový rozpis některé znervózňoval. Přestože to byla obava na místě, ve skutečnosti jsme zpátky byli už po 13. hodině. Nahoru nám to trvalo asi 2:30 a dolů 1:30. Připočítám-li 60 minut Rivou (z toho se nedalo zkrátit nic), trval pochod cca 5 hodin. Dvě hodiny jsme ušetřili.

Přibližně v polovině trati, ve výši 560 metrů je odpočinkové místo Capanna S.Barbara s restaurací, která byla zavřená stejně jako WC. Odskákala to příroda. Až sem vede široká cesta, která pouze hloupě stoupá. Nástup do ferraty je kousek nad tímto místem. Zde se s námi rozloučili Táňa s Vláďou, kteři šli na vrchol po normální horské stezce. Ferrata začala krátkým lanovým jištěním. Nástup však nebyl nijak obtížný a ani nikde jinde na ferratě se obtížné místo nenašlo. Pro lidi s problémem volného prostoru pod sebou však může být překážkou větší množství žebříků. Nejdelší z nich měří údajně 79 metrů. Při jeho zdolávání se zdá, že ferrata končí a že přechází v horskou stezku vedoucí na blízký vrchol. Tento pocit je mylný. Cesta nadále nechutně stoupá a v závěru přijde ještě jeden žebřík a úsek jištěných lan. Konec je zřejmý až ve chvíli, kdy je vidět italská vlajka. Člověk se nesmí nechat zmýlit tím, že od vlajky je nejvyšší vrchol ještě asi o 300 metrů výše. Cima S.A.T. je totiž nižší vrchol, na ten vyšší cesta nevede. Ve stejnou dobu, jako my jsme zdolali ferratu, se kousek nad námi objevili Táňa s Vláďou.