Apeniny 2001: 3. den - podhůřím Apenin

Začátek trasy byl pohodový, cesta byla rovná, jenže záhy jsme odbočili na vedlejší silničky a cesta se zvedla do bočního hřebene směrem ke Cásoli. Bylo téměř poledne a slunce žhnulo. Někteří z nás dokonce sestoupili s kol a část tlačili. V Cásoli, po krátkém odpočinku jsme se vydali po silnici ještě menšího významu, ze které jsme na kraji vesnice pod náhlým vnuknutím uhnuli na prašné polní cesty. Ty se vinuly nahorudolů v ostrých sjezdech a stoupáních a mnoho lidí muselo slézat s kol, aby dorazilo do postupných cílů. V jedné chvíli jsme se rozdělili, protože Ivana K. píchla kolo. Pod ATRI zmizely prašné cesty a my se konečně vrátili na asfaltku. Po pravé ruce se nám objevila přírodní skalnatá rezervace Calanchi, jenže mnozí neměli vůbec chuť si ji prohlédnout. Stoupání do Atri bylo pro naprostou většinu zničující a jenom malá skupinka těch nejzdatnějších zdolala stoupání bez sesednutí. Za zaznamenání stála rozjetá obrovská mrtvá žába na cestě. To byl macek! Téměř beze zbytku si jí všichni všimnuli. V Atri nastala pohoda. Všichni jsme se sešli na náměstí pod podloubím. Popíjeli jsme pivo a koukali na dělníky, jak stavějí kolotoč před katedrálou. 

Po občerstvení jsme se pomaličku projeli městečkem a hledali výjezdu z Atri, Trošku jsme zakufrovali, ale místní nás vrátili na správnou, vedlejší cestu, kterou jsme si dopředu vyhlédli. Asfalt záhy opět skončil a my zase trádili po prašných polních cestách. Po 3 až 4 kilometrech příjemná polní cesta zmizela a my se vrátili definitivně na asfalt. Zbytek cesty probíhal v pohodě, neboť silnice vedla po návrší stále více dolů a dolů a dlouho! Sjezd skončil v Silvi, kde začala "vracečka" do Pineta. Bohužel v husté dopravě. Všichni měli jedno přání, najít obchod s potravinami a koupit si také místní víno jako druhé kupé. To se podařilo až v supermarketu v Pinetu. I já jsem si vrazil do batůžku pětilitrový kopačák v demižónu a jel velmi opatrně, abych tu vzácnou tekutinu dovezl dříve, než se mi urve dno báglu. Večer proběhl v pohodě, neboť jsme si našli kouzelné místečko v přístěnku na pláži a to dokonce se sprchou a teplou vodou! Muzikanti nehráli kvůli vlhkosti od moře, ale za to se žvanilo, popíjela spousta italského červeného a zajídali olivy. Většina také na tomto místě zůstala spát a tak jsme je museli s Bobem na závěr trošku pootočit, aby se jim neudělali otlačeniny.