Apeniny 2001: 7. den - Ostia AnticaJízda po široké pobřežní komunikaci "připravené" pro přistání Jumbo Jetu byla příjemná. Vozovka snad byla šestipruhá. V blízkosti městečka Lido di Ostia se samozřejmě zúžila na normální příbřežní komunikaci, začalo přibývat lidových (public) pláží pro místní, které byly dost špinavé. Nejdříve jsme zamířili do přístavu jachet. Byl velmi rozsáhlý, ale v tomto brzkém období ještě prázdný. Na protějším molu směrem k majáku a ne Římu jsme zahlédli Janu s Honzou. Proplétali jsme se uličkami Ostie a hledali nějakou šikovnou cestu k vykopávkám. Občas jsme udělali nechtěný okruh, opět nás minuli Jelínkovi, kteří se ptali na cestu do Říma. Poslali jsme kamsi do spleti slepých ulic, aby měli cestu do italské metropole trochu komplikovanější. Oni už si poraděj! Vykopávky OSTIA ANTICA jsme našli, ale bylo to trochu o držku. Vedly k nim silnice téměř dálničního charakteru, kde jsme se v naší malé koloně ocitali často mezi proudy vozidel supících zleva zprava a jedoucími kolem 50 až 80 km/hod. To nebylo vůbec příjemné, zvláště při odbočování z pruhu do pruhu. To byl také důvod, proč později jedoucí dvojice Marie S. a Hanka Z. nakonec myšlenku dojet k vykopávkám vzdala. Holky neměly na to nervy projíždět takovou dopravou. Bály se a nebylo divu. Nebyly však jediné, kdo památky nenavštívily. I skupina kolem Jirky H. a Boba F. nakonec dovnitř nevlezla, i když k bráně dorazila.
|
Prohlídka trvala několik hodin. Je nutno si uvědomit, že si návštěvník vlastně
prohlíží město. Na začátku jsme se drželi pohromadě, ale bylo to při tak rozsáhlé
prohlídce velmi obtížné. Přístav měl v době své největší slávy až 100 tisíc
obyvatel. Město po zániku Říma dlouho nevydrželo. Život zde zdecimovali údajně komáři
roznášející nemoci. Stará Ostia už neleží u moře, to je již daleko. Kolem protéká
pouze řeka Tibera/Tevere. Hlavní třída - Decumanus Maximus - je dlouhá asi 1,5 kilometrů
a tvoří do jisté míry osu města. K prohlídce jsou však vystavena podobně jako v případě
Hadrianovy vily pouze vykopávky domů. Výzdoba je dávno odvezena do muzeí a samozřejmě
ještě více je jí zničeno v minulém čase. Sem tam najdete zbytečky sloupů, kašen.
Velmi často nástěnné mozaiky. Z tohoto pohledu bylo asi nejzajímavější docela slušně
zachované stolní vybavení masného krám ve čtvrti zvané Casa di Diana. Z mramorových
desek se dala udělat jakás představa, jak to asi bylo. Příkladné bylo nakouknout do
obrazových příruček průvodců, kteří poučovali školní děti. Obrázky byly skutečně
názorné a ukazovaly, jak vypadal život v městě. Šlo skutečně o kamenné město s veškerou
vybaveností, kde "činžáky" dosahovaly tří pater určitě. A možná i čtvrtého?
Šlo o prohlídku mrtvého města.