Apeniny 2001: 8. den - Etruskové

 
LAGO DI BRACCIANO ** (kraj Lazio, Italy-Michelin, str. 132, Itálie-Olympia, str. 150). Rozlehlé jezero Bracciano je bohaté na ryby a oblíbené mezi milovníky vodních sportů. Nejkrásnějším z měst na břehu jezera je středověká Anguillara na jihu, odkud se vám naskytne romantická podívaná na jezero. Největší město Bracciano na východním břehu se chlubí pevností Orsiniů / Odescalchiů - Castello Orsini / Odescalchi (Via del Castello). Jedná se o pětiúhelníkovou stavbu s věžemi, uvnitř cenná štuková a fresková výzdoba, panoramatické pohledy na jezero, odkud se dodnes Trajanovým vodovodem z 2. stol. dosud dostává voda do Vatikánu.

Stejně tak postupně, jako jsme se sjížděli, jsme i opouštěli náměstíčko. Všechny pohledy mířily k obloze. Zbývalo nám do cíle asi deset kilometrů, ale cesta ze Sutri bohužel vedla celá do kopce. Nedala se tedy moc uspěchat. Cíl u jezera Lago di Vico byl téměř o 200 metrů výše (507 m n.m.). Bohužel krápat začalo ihned po výjezdu z města. Někteří se schovali, jiní bez ohledu na vodu šlapali. Všichni po čase pochopili, že se vodě  nevyhnou. Po silnicích se valily potoky. Naštěstí projíždějící auta byla docela ohleduplná. V Ronciglione (442 m) byli už všichni mokří na kost. Voda volně vytékala z bot. Naštěstí při hledání busu podél jezera Vico déšť ustoupil, takže aspoň závěr jízdy byl poněkud ohleduplnější. Bus v jezerní vesničce Punta del Lago nebyl a tak jsme pokračovali podél břehu dál a dál. Náš domeček na kolečkách stál téměř na konci jižního pobřeží, až na západní straně, kde byl poměrně dlouhý a volný přístup k vodě. A také poměrně hodně lidí u vody v době našeho příjezdu. Maruška nás vítala s otevřenou náručí a divila se, jaktože jsme zmokli. U jezera bylo celý den sucho. Na rozdíl od nás se ten svezla šestikolovým vozidlem. Kousek níž si brnkal italský kytarista. A zatímco Maruška stále kroutila hlavou nad naší smůlou, mraky nad jezerem se zatáhly a do 30 minut začalo lít. Kytarista dávno zmizel. Po večeři už byl od vody klid. Té horní. Nad jezerem se rozestřela černá obloha plná hvězd a my využili přilehlou a opuštěnou vinárnu. Na její venkovní verandě jsme zasedli ke stolům a uspořádali si další hudební večírek. Karel Z. nám udělal profesionální světlo a odešel spát. Jeho žena musela časem profesionálně světlo opravit. Jojo, byl to moc hezký večer. Úplně na konci si Bobo F. dovolil mimořádně jenom hrát a poslouchat mizivý zbytek zpěváčků. Prej se to hezky poslouchá. 

LAGO DI VICO (kraj Lazio). Malebné jezero, 4km západně od Capraroly, vzniklo podle legendy na místě, kde Herkules udeřil kyjem do země. Ve skutečnosti ale vyplňuje někdejší sopečný kráter. Kolem dokola se rozprostírají zalesněné  svahy pohoří Cimini (ze značné části přírodní rezervace). Podél břehu jezera vede vyhlídková silnice a nejlépe si zaplavete na jihovýchodním okraji.