Apeniny 2001: 10. den - středověká města
MONTEFALCO
* (kraj Umbria, Italy-Michelin, str. 226). Je nejúchvatnější ze všech krásných
vesnic ve Spoletském údolí. Její jméno (Sokolí hora) vychází z vysoké
polohy a panoramatické podívané do okolní krajiny. Vesnici, protkanou uličkami, někdy
až příliš úzkými i pro auta, projedete ani ne za pět minut. Snadno tu však strávíte
celé dopoledne, jehož velkou část zabere prohlídka úplně nového Musea Civico
di San Francesco v bývalém kostele sv. Františka. Skvostem jeho sbírky je Život
sv. Františka (1452) od Benozza Gozzoliho, živě pojatý cyklus fresek, v mnohém
připomínající Giottovy malby v Assisi. Z dalších zastoupených malířů
tu visí díla Perugina, Tiberia d´Assisi a Nicola Alunna - všichni se řadí k předním
umbrijským umělcům středověku. Skromný gotický kostel Sant´Agostino (začal se
stavět v roce 1279) v Corsu Mameli krášlí fresky ze 14. - 16. století.
Ukrývá také tři mumie. Na hlavním náměstí se prodává místní víno, například
tělnaté červené Sagrantino di Montefalco. Hned před městskými hradbami se tyčí
kostel Sant´Illuminata s okouzlujícími freskami od Francesca
Melanzina, místního
umělce 16. století. Asi 2 km vzdálený kostel San Fortunato - v pěkném prostředí
- zdobí fresky od Gozzoliho a Tiberia d´Assisi.
Okolí: Nejúžasnější polohou ve Spoletském údolí se vyznačuje vesnice
Trevi. Jižně od ní, u silnice mířící právě do této vesnice, stojí kostely
San Martino (16. století) a Madonna delle Lacrime (1487 - 1522) s malbami od
Perugina, Tiberia d´Assisi a dalších. |
Faktem je, že jsme řvali téměř jako praví němečtí túristi. Když
dorazil Aleš s Jitkou, déšť ustal. Vláďa K. neměl nic lepšího na práci, než mne
dlouhé minuty snímat a snímat kamerou. Blbě se přitom uculoval. To snad bylo lepší jít
na prohlídku městečka. Ukázalo se, že kousek dál, na náměstí, je kavárnička s
daleko lepším výhledem, zatímco my seděli téměř na staveništi. Prý moc pršelo a těch
50 metrů už nebylo k zvládnutí. Banda! Někdo se vydal na obhlídku, někdo vyrazil dobýt
autobus. Aleš chtěl stále něco fotit, ale museli jsme jej s Jitkou honit, protože do
konce časového limitu zbývalo velice málo minut. Nakonec jsme jej museli z Montefalca
vyhnat násilím. Jízdu jsme zahájili prudkým sjezdem a mazali na plný kule. A to jsme
neměli dělat. Jelo se skutečně bezvadně. Záhy jsme byli dole ve spoletském údolí a
podle ubíhajících kilometrů na tachometru jsme čekali každou chvíli ceduli Bevagna.
Cílového městečka. Jenže se neobjevovala. Ujeli jsme dávno cílových šest kilometrů,
a pak ještě jeden kiláček a jeden a ... a Bevagna nikde. Akorát jsme dohnali Vláďu K.
s Ivanou. Po deseti kilometrech se konečně objevila cedule, Foligno (41,1 m)! Tedy místo,
kterému jsme se měli za každou cenu vyhnout. To už nám bylo jasné, že akademické opoždění
o 15 minut se sakramentsky natáhne. Přeceť jenom se mi nakonec coby vedoucímu zájezdu
podaří přijet pozdě!
|